Tři roky debat
Staronové vedení Prahy slibuje, že vyjednávání města s občany a developery už bude probíhat férově
Česká metropole by se mohla již brzy stát prostorem, který si nebudou porcovat realitní magnáti a jehož obyvatelé se budou těšit větší vstřícnosti zvolených zastupitelů. Krok k této vizi udělá pražská radnice tento týden. Schválí dokument s nudným názvem Pražské stavební předpisy, který by měl zastavit nebo aspoň omezit nadvládu peněz nad pražskými ulicemi a parky. Během tohoto roku začnou experti i veřejnost debatovat o čtyři roky připravovaném dokumentu, nazvaném Metropolitní plán, který by mohl z Prahy udělat žádanou a prestižní metropoli podobnou New Yorku či Vídni. Má to ale svá místní specifika.
Kdo vyhrál?
Pražské stavební předpisy (PSP) už před třemi lety fungovaly. Zjednodušeně řečeno, říkaly, že o tom, co se bude stavět a jak budou vypadat ulice a parky, rozhodují zájmy občanů a až na druhém místě peníze investorů. Třeba že v centru budou chodníky a prostory dost velké, aby na nich mohli chodci „žít“, ne se po nich jen přepravovat z místa na místo na pokraji koridoru, vymezeného autům. A taky říkaly, že v Praze je – po vzoru lepších měst na Západě – zakázaná velkoplošná reklama.
To poslední je miliardový kšeft. Před rokem a půl rozpoutali majitelé tohoto byznysu válku PSP a vypadalo to, že radnice vedená Adrianou Krnáčovou jejich tlaku a penězům podlehne. Hádky o budoucnost předpisů způsobily loni na podzim rozpad pražské koalice, zastavení debat o investicích do Prahy a všeobecnou skleslost, jejíž nositelé si zoufali, že z Prahy se definitivně stává…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Tajemství jeskyně Svážná studna
Ležím na břiše v úzké chodbičce, kde není možné se pohybovat jinak než plazením. Dno, strop i stěny stísněného prostoru jsou pokryté mazlavou hlínou, která při pomalém pohybu vpřed ulpívá na rukou i na oblečení. Nevím, jak daleko chodba pokračuje ani kam přesně vede, a ve světle čelovky před sebou vidím jen nohy kolegy plazícího se přede mnou. Z představy, že se nemůžu posadit ani otočit, se mi zrychluje tep a cítím lehkou paniku. Snažím se nemyslet na to, že se nacházíme desítky metrů pod zemí obklopeni ze všech stran hmotou. Jsme v srdci Moravského krasu v jeskyni jménem Svážná studna, která se před několika týdny stala dějištěm mediálního spektáklu: při průzkumu se tu zranil speleolog a jeho komplikované, zhruba dvacetihodinové vyprošťování pak v přímém přenosu sledovalo celé Česko.
