S Trumpem v srdci
Místo skličujícího rozumu chce čím dál víc lidí rychlý lék na úzkost
Cokoli si myslíme o Donaldu Trumpovi, jedno mu nemůžeme upřít. Donald Trump je svým způsobem optimista. Ano, je hrubý, rasistický, mluví strašlivě o ženách, chce deportovat miliony lidí, podněcuje k nenávisti. Zároveň ale tvrdí, že svět lze změnit. Jeho návody jsou příšerné, současně však odrážejí přesvědčení, že věci je možné vzít do vlastních rukou. V tom je podobný Berniemu Sandersovi, stoupencům britského odchodu z Evropské unie, stoupencům francouzského odchodu z Evropské unie nebo třeba Viktoru Orbánovi, který na nic nečekal a postavil kolem Maďarska protiuprchlický plot.
Naopak zcela nepodobný je Trump své pravděpodobné soupeřce Hillary Clintonové. Americká senátorka je „realistkou“, což v praxi často znamená, že toho vlastně mnoho dělat nelze. Banky není možné rozbít, lze je trochu lépe regulovat. Zdravotnictví se nedá reformovat rázně, lze ale prosadit další malý přílepek k zákonu. IS nelze jednoduše vymazat ze zemského povrchu, je potřeba postupovat opatrně a promýšlet tahy dlouho dopředu. Hillary Clintonová má samozřejmě v mnoha ohledech pravdu a svět bude mnohem bezpečnějším místem, pokud do Bílého domu usedne realistická politička jako ona. Zároveň se však zdá, že na její pravdě je pro stále větší počet lidí něco skličujícího a že k rozptýlení jejich obav nebo naplnění jejich životních ambicí nestačí.
Co naděláš
Nejde však v žádném případě pouze o Ameriku. Pozorovatel dnešního vývoje se nemůže ubránit pocitu, že emocionální převaha stojí na straně…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Tajemství jeskyně Svážná studna
Ležím na břiše v úzké chodbičce, kde není možné se pohybovat jinak než plazením. Dno, strop i stěny stísněného prostoru jsou pokryté mazlavou hlínou, která při pomalém pohybu vpřed ulpívá na rukou i na oblečení. Nevím, jak daleko chodba pokračuje ani kam přesně vede, a ve světle čelovky před sebou vidím jen nohy kolegy plazícího se přede mnou. Z představy, že se nemůžu posadit ani otočit, se mi zrychluje tep a cítím lehkou paniku. Snažím se nemyslet na to, že se nacházíme desítky metrů pod zemí obklopeni ze všech stran hmotou. Jsme v srdci Moravského krasu v jeskyni jménem Svážná studna, která se před několika týdny stala dějištěm mediálního spektáklu: při průzkumu se tu zranil speleolog a jeho komplikované, zhruba dvacetihodinové vyprošťování pak v přímém přenosu sledovalo celé Česko.
