Jaký Čech, takový voják
Poslanci z výboru pro obranu řeší fakt, že tuzemská armáda rozhodně není andělským sborem
Nejasnosti kolem výbušného průzkumu, podle nějž jsou důstojníci české armády xenofobové, rasisté a nesouhlasí se zahraniční politikou Česka, nejdříve koncem září způsobily paniku na ministerstvu obrany a teď vnesly lehký zmatek i mezi poslance výboru pro obranu a bezpečnost. Ti se v půli října nad průzkumem provedeným na vzorku 168 vojáků z Generálního štábu Armády ČR sesedli v zasedačce sněmovny a zjišťovali, zda z výzkumu připraveného psychology generálního štábu skutečně vyplývá, že pro 75 procent důstojníků jsou nepřijatelní Romové, polovina důstojníků by podpořila stranu, která by nabídla radikální řešení romské otázky, pět procent chodí na demonstrace extremistů, 71 procent považuje za největší nebezpečí pro zemi uprchlíky, a největší hrozbou pro Česko jsou islám a USA.
Ministr obrany Martin Stropnický (ANO) se nejdříve domníval, že průzkum uniklý na veřejnost přes TV Prima byl zmanipulován v neprospěch armády, aby tím poškodil i jeho osobu. Zvlášť poté, kdy ho za výsledky průzkumu káral jeho stranický šéf Andrej Babiš. Ve výboru pro obranu sedí poslanec Ivan Gabal, který je sociolog. Napadlo ho, že by drtivou zprávu mohl výbor veřejně projednat a posoudit, jestli nejsou otázky kladeny manipulativním způsobem. Výsledkem je usnesení, že průzkum nebyl politicky motivovanou zbraní proti armádě. Výsledky odpovídají obdobným výsledkům výzkumů v české společnosti. „Když jsou rasově nesnášenliví lidé v populaci, nemůžeme se divit, že podobný vzorek je i v armádě, vojáci…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Tajemství jeskyně Svážná studna
Ležím na břiše v úzké chodbičce, kde není možné se pohybovat jinak než plazením. Dno, strop i stěny stísněného prostoru jsou pokryté mazlavou hlínou, která při pomalém pohybu vpřed ulpívá na rukou i na oblečení. Nevím, jak daleko chodba pokračuje ani kam přesně vede, a ve světle čelovky před sebou vidím jen nohy kolegy plazícího se přede mnou. Z představy, že se nemůžu posadit ani otočit, se mi zrychluje tep a cítím lehkou paniku. Snažím se nemyslet na to, že se nacházíme desítky metrů pod zemí obklopeni ze všech stran hmotou. Jsme v srdci Moravského krasu v jeskyni jménem Svážná studna, která se před několika týdny stala dějištěm mediálního spektáklu: při průzkumu se tu zranil speleolog a jeho komplikované, zhruba dvacetihodinové vyprošťování pak v přímém přenosu sledovalo celé Česko.
