Skoro to vypadá, že se v české próze blýská na lepší časy. Svěží vítr vane skrz nová jména – přesněji pseudonymy. K Matěji Hořavovi, jehož debut Pálenka po právu zaujal nejen kritiky, se nyní řadí i román Anny Bolavé Do tmy. Autorka (či autor?) skrývající se pod tímto jménem už vydala před dvěma lety básnickou sbírku Černý rok, ale tento temný, baladický příběh má potenciál prosadit se i v širších čtenářských kruzích. Vypráví o závislosti, jež vede k izolaci i ke ztrátě sebe samé. Vypravěčku pohltí sběr léčivých rostlin natolik, že se její svět smrskne jen na samotářské trhání a sušení s jedinou časovou osou, kterou je úterý, kdy „odevzdává“ usušené produkty do sběrny a inkasuje částku, která je v poměru k vynaložené práci směšná, což ji nutí k ještě většímu tempu sbírání.
Čteme příběh moderní „čarodějnice“, jíž ovšem chybí magická moc, kterou by řídila alespoň vlastní život. Splývání s přírodou nesklouzává k očekávané idyle, ale je naopak studií moderní neurózy – neschopnosti žít ve světě dnešním, ale také nemožnosti vrátit se do organického světa předků. Precizním vyjádřením narušené senzitivity se román Dno tmy blíží Stropům Zuzany Brabcové, ale typem hlavní postavy má nejblíž k Haňťovi z Hrabalovy Příliš hlučné samoty. Právě pozadí shod a rozdílů mezi sběrem knih a rostlin nabízí vydatné čtení, založené na srovnání umělých, společenských světů knih a světů přírodních, z nichž vystupují sbírané rostliny. A v řadě neposlední je román Do tmy výpovědí o podivném statusu české vesnice, kterou 20. století dovedlo do podoby hybridu, v němž se masovost a velkovýroba tluče s někdejší účelnou malostí; lány babišovské řepky svírají víc a víc ostrůvky lip, divizen či přesliček, z nichž hrdinka žije. Do tmy je próza pozoruhodně magická a silná, vedle níž se čtenářsky oblíbené vývary z bohyň jeví být spíš vyvařeným čajíčkem.
Autor je literární vědec.
Anna Bolavá: Do tmy
Odeon, 232 stran
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
Mohlo by vás zajímat
Demonstrace Stojíme za kulturou
Stovky studentů uměleckých oborů a zástupců kultury ve středu na pražském Malostranském náměstí protestovaly proti plánovaným škrtům v rozpočtu ministerstva kultury. Akci Stojíme za kulturou! před jednáním poslanců o závěrečném, třetím čtení návrhu státní rozpočtu pro letošní rok svolali studenti uměleckých vysokých škol, kteří tu také vystoupili se svými projevy.
Den lidových krojů v Poslanecké sněmovně
Sněmovnu v úterý ovládl folklor. Několik desítek poslanců dorazilo do dolní parlamentní komory v lidových krojích ze svých regionů. Akce nazvaná Den lidových krojů se konala potřetí. Letos ji doprovází výstava lidových krojů i ze Slovenska, Polska a z Maďarska. Poslanci se sešli ve Dvoraně v jedné z vedlejších sněmovních budov, kde výstavu zahájili. Následně se vydali průvodem přes Malostranské náměstí a Sněmovní ulicí slavnostním vchodem do hlavní sněmovní budovy. V sálu Státních aktů pak vystoupily taneční soubory z Česka, Slovenska, Polska a Maďarska.
Předseda Sněmovny Tomio Okamura (SPD) se oblékl do kroje z Bystřice pod Hostýnem. Lidové kroje podle něho patří k národnímu dědictví. "I když je většina z nás už běžně nenosí, tak k nám prostě patří," řekl Okamura. Iniciátor Dne lidových krojů ve sněmovně, nynější předseda zahraničního výboru Radek Vondráček (ANO) podotkl, že letošní akce naplňuje motto Evropské unie o jednotě v růzností. "Naše kroje jsou symbolem našich kořenů, našich tradic naší identity," uvedl.
"Náš národ není velký počtem lidí, není velký rozlohou země. Ale jsme obří, co se týče rozmanitosti, kultury, tradic i krojů," řekl ministr kultury Ota Klempíř (za Motoristy), jenž dorazil v kyjovském kroji. Akce podle něho setřela rozdíly mezi koalicí a opozicí, což je stav, který by měl podle ministra vydržel déle než jedno odpoledne.
