Americké červené čáry teď nic neznamenají

V letech po skončení prezidentství Baracka Obamy panoval názor, že jednou z jeho hlavních chyb v zahraniční politice byla syrská „červená linie“. Prohlásil, že zaútočí na Sýrii, pokud tamní režim použije chemické zbraně. Když se však objevily důkazy, že k tomuto použití došlo, nechal otázku vojenského zásahu na rozhodnutí Kongresu, který zásah odmítl.

„Katastrofa,“ označil to tehdy Donald Trump. Tehdejší senátor Marco Rubio mluvil o „generačním poškození reputace“. Další vlivný republikánský senátor Lindsey Graham sdělil, že Obama ignorováním červené linie, kterou sám vytyčil, dal v sázku americkou důvěryhodnost ve světě.

Jenže Obamův veletoč v otázce červené linie vypadá jako ukázka opatrného rozhodování ve srovnání s tím, čeho jsme byli svědky od začátku války s Íránem. Minulý týden prezident Trump zveřejnil na sociálních sítích, že „pokud Írán do 48 HODIN počínaje tímto okamžikem NEOTEVŘE Hormuzský průliv BEZ VÝHRŮŽEK, Spojené státy americké zaútočí a zničí jejich různé ELEKTRÁRNY, POČÍNAJE NEJVĚTŠÍ Z NICH“.

Zbytek příběhu je dobře známý. Írán se touto hrozbou nenechal zastrašit a pokračuje v útocích i v blokádě průlivu. Jaká byla Trumpova reakce? Rychle ustoupil a oznámil, že odkládá jakékoli kroky proti energetické infrastruktuře o pět dní, přičemž tvrdil, že – najednou, ze dne na den – Írán a USA vedou „plodné rozhovory“ směřující k „úplnému a definitivnímu urovnání našich nepřátelství na Blízkém východě“. Íránci popřeli, že by se takové rozhovory konaly. Nyní Trump říká, že prodlužuje pauzu o další týden a půl.