Prostě si to vyříkáme. Nebo radši ne

Mýtus o tom, že hnutí ANO miliardáře Andreje Babiše je jakousi nepolitickou alternativou k vládnoucímu establishmentu, definitivně padl – to je první dojem, který si všichni návštěvníci jeho víkendového sněmu museli odnést. Seznam hostů sice netypicky zahrnoval třeba filozofa Václava Bělohradského a šéf evropských liberálů Guy Verhofstadt, k nimž se ANO na celoevropské úrovni počítá, na Babišovu žádost zdůrazňoval, že přijel na „sněm občanského hnutí“,  ale jinak tu z klasických politických sjezdů nechybělo nic. Šunkové chlebíčky, nekonečný proud kávy, delegáti naslouchající s potlačovaným zíváním řečem v sále a vlažně tleskající frázím o „práci pro lidi“. Ze židlí publikum nezvedá ani úvodní řeč předsedy Andreje Babiše. Trvá skoro hodinu a vicepremiér ji pronáší v duchu tuzemské řečnické tradice monotónním hlasem a neměnnou rychlostí, s očima sklopenýma ke čtecímu zařízení. „Líp mi jde řešení problémů než projevy,“ přiznává pak Babiš sebekriticky dobrou angličtinou v předsálí zahraničním diplomatům a jeho spolupracovníci slibují, že projev nominační, s nímž později odpoledne obhajuje předsednické křeslo, bude „zábavnější“.