O osvětu se snaží odborné a publicistické články. Reportáže o problémech přinášejí svědectví. Literatura však v některých vzácných případech může pojmenovat téma tak přesně, až čtenář natolik splyne s trpící postavou, že ho přejde chuť. Chuť na jídlo. V debutovém románu estonsko-finské literární hvězdy Sofi Oksanen Stalinovy krávy jde o pojmenování problémů a především o kořeny, z nichž poruchy příjmu potravy – bulimie a anorexie – vyrůstají.
Celý text je vystavěný tak, aby i čtenář už od první kapitoly začal trpět bulimií a anorexií společně s hrdinkou Annou. Jako byste v každé kapitole snědli něco neskutečně chutného, ale snědli toho příliš mnoho a teď se nakláníte nad mísou. Šíleným tempem se pročítáte knihou, o níž jste si možná mysleli, že se vám ji kvůli smutnému a nepříjemnému tématu ani nebude chtít číst.
Spouštěčem nemoci, kterou Anna popisuje jako svého Pána, je ztráta identity. Anna se – stejně jako autorka – narodila estonské matce, která se v době komunistické diktatury provdala za zápaďáckého Fina. Její dcera sice žije ve vysněném Finsku, ale není ani Estonkou, ani Finkou. Prožívá typické problémy přistěhovalců druhé generace a touží po tom být v něčem dobrá – tedy mít dokonalé tělo. Stejně jako většina dívek trpících poruchami příjmu potravy je inteligentní a dobře si uvědomuje, co prožívá. Nicméně inteligence s démony mnoho nezmůže. Román je zajímavý nejen tím, jak přesvědčivě dokáže strhnout čtenáře do myšlenkového a emocionálního světa bulimičky, ale také tím, že neupadá do klišé, jež za poruchy příjmu potravy viní módní průmysl a reklamu. Hlavní příčinou je totiž ztráta moci nad svým osudem, neschopnost ovlivnit svůj život. Jídlo a jeho odmítání je jediná věc, kterou je hrdinka schopná kontrolovat. Zároveň jí nemoc zajišťuje krásu, díky níž se „na dobu několika kil“ může zamilovat. „Spoutala jsem si ústa a vymyslela si jazyk, v němž kila jsou slova a slabiky buňky, v němž poškozené ledviny a potrhané vnitřnosti jsou správná gramatika.“
Démoni, kteří se zhmotnili v nemoci, jsou však velmi staří a tvrdošíjní. Už za války řádili na estonském venkově, z něhož Annina matka pochází, mnohem nevybíravějšími způsoby, než je bulimie. Všechno zlo se sčítá a nic na tom nezmění ani pochybné štěstí mladé Estonky, do které se zakoukal finský stavař a odvezl si ji i s démony domů. Její dcera se s minulostí vyrovnává tím, že si zničí vlastní přítomnost i budoucnost.
Autorka je spisovatelka.
Sofi Oksanen: Stalinovy krávy
Přeložila Linda Dejdarová, Odeon, 400 stran
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
Mohlo by vás zajímat
Tajemství jeskyně Svážná studně
Ležím na břiše v úzké chodbičce, kde není možné se pohybovat jinak než plazením. Dno, strop i stěny stísněného prostoru jsou pokryté mazlavou hlínou, která při pomalém pohybu vpřed ulpívá na rukou i na oblečení. Nevím, jak daleko chodba pokračuje ani kam přesně vede, a ve světle čelovky před sebou vidím jen nohy kolegy plazícího se přede mnou. Z představy, že se nemůžu posadit ani otočit, se mi zrychluje tep a cítím lehkou paniku. Snažím se nemyslet na to, že se nacházíme desítky metrů pod zemí obklopeni ze všech stran hmotou. Jsme v srdci Moravského krasu v jeskyni jménem Svážná studna, která se před několika týdny stala dějištěm mediálního spektáklu: při průzkumu se tu zranil speleolog a jeho komplikované, zhruba dvacetihodinové vyprošťování pak v přímém přenosu sledovalo celé Česko.
Na Grónsko si Trump ještě vzpomene. Budou příští americké volby férové? A budou vůbec?
