Polapit vítr
Na Jamajce vedla snaha o zatčení šéfa drogového gangu málem k pádu vlády, v Mexiku se již čtvrtým rokem vede válka o samotné přežití státu a americká vláda na svých jižních hranicích rozmisťuje kvůli šířícímu se násilí tisíce příslušníků Národní gardy. Evropané a Američané holdují drogám a peníze z nelegálního obchodu proměňují části Latinské Ameriky v bizarní svět, v němž mizí rozdíl mezi zločinem a obchodem a vláda narkobaronů se stává běžnou každodenní realitou.
Sergio Vega vystupoval pod přezdívkou El Shaka, neboli Borec. Nosil bělostná sombrera za několik tisíc dolarů, ještě bělejší košili a pod nosem tenký knírek. Na koncerty jezdil rudým cadillakem a ve vyprodaných sálech zpíval písně v rytmu dechovky. Kromě lásky vnadných blondýn v nich opěvoval nesmírné bohatství úspěšných mužů, narkobaronů, jejichž moc dosahuje navzdory úpornému úsilí armády a policie mytických rozměrů. El Shaku poslouchalo celé Mexiko, jeho popularitu lze srovnat s naším Karlem Gottem nebo Evou a Vaškem.
Lidé jako Borec žijí rychlý a nebezpečný život. Jsou součástí drogové kultury, jež v Mexiku existovala vždy, v posledním desetiletí ale zažívá „zlaté“ časy. Bardové jako Borec bývají hlavními hvězdami na opulentních oslavách hrdinů svých písní, šéfů drogových kartelů disponujících nelegálními příjmy dosahujícími desetiny hodnoty celé mexické ekonomiky. Zpěváci svým chlebodárcům budují pověst novodobých Jánošíků, pomáhají nahánět posvátnou hrůzu, dávají obchodování s kokainem či metamfetaminem rozměry romantického života plného bohatství, nebezpečí a svérázné spravedlnosti. „Mám výbornej barák / ten nejskvělejší obrněnej bourák / nabízím všechno nejčistší / ve své laborce 20 tun zboží ve zlato proměním,“ zpívával Borec a jeho hlas se chvěl obdivem.
Borec však nemohl své písně zpívat věčně. Jako chodící reklama na jeden z drogových gangů…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Demonstrace Stojíme za kulturou
Stovky studentů uměleckých oborů a zástupců kultury ve středu na pražském Malostranském náměstí protestovaly proti plánovaným škrtům v rozpočtu ministerstva kultury. Akci Stojíme za kulturou! před jednáním poslanců o závěrečném, třetím čtení návrhu státní rozpočtu pro letošní rok svolali studenti uměleckých vysokých škol, kteří tu také vystoupili se svými projevy.
Den lidových krojů v Poslanecké sněmovně
Sněmovnu v úterý ovládl folklor. Několik desítek poslanců dorazilo do dolní parlamentní komory v lidových krojích ze svých regionů. Akce nazvaná Den lidových krojů se konala potřetí. Letos ji doprovází výstava lidových krojů i ze Slovenska, Polska a z Maďarska. Poslanci se sešli ve Dvoraně v jedné z vedlejších sněmovních budov, kde výstavu zahájili. Následně se vydali průvodem přes Malostranské náměstí a Sněmovní ulicí slavnostním vchodem do hlavní sněmovní budovy. V sálu Státních aktů pak vystoupily taneční soubory z Česka, Slovenska, Polska a Maďarska.
Předseda Sněmovny Tomio Okamura (SPD) se oblékl do kroje z Bystřice pod Hostýnem. Lidové kroje podle něho patří k národnímu dědictví. "I když je většina z nás už běžně nenosí, tak k nám prostě patří," řekl Okamura. Iniciátor Dne lidových krojů ve sněmovně, nynější předseda zahraničního výboru Radek Vondráček (ANO) podotkl, že letošní akce naplňuje motto Evropské unie o jednotě v růzností. "Naše kroje jsou symbolem našich kořenů, našich tradic naší identity," uvedl.
"Náš národ není velký počtem lidí, není velký rozlohou země. Ale jsme obří, co se týče rozmanitosti, kultury, tradic i krojů," řekl ministr kultury Ota Klempíř (za Motoristy), jenž dorazil v kyjovském kroji. Akce podle něho setřela rozdíly mezi koalicí a opozicí, což je stav, který by měl podle ministra vydržel déle než jedno odpoledne.
