Tajná demokracie
Václav Klaus nedávno odmítl ratifikovat tzv. Římský statut, jenž zakotvuje působení Mezinárodního trestního soudu. Ratifikace je přitom nezbytnou podmínkou pro to, aby se Česká republika stala smluvní stranou statutu. Prezident své důvody nezveřejnil. Znají je pouze ministři vlády, kterým napsal dopis, v němž podle informací Respektu zpochybňuje soulad statutu s ústavou.
Jan Komárek
je doktorandem na Právnické fakultě Oxfordské univerzity, kde rovněž vyučuje právo Evropské unie. V letech 2004–2006 pracoval pro vládního zmocněnce pro zastupování České republiky před Evropským soudním dvorem.
Václav Klaus nedávno odmítl ratifikovat tzv. Římský statut, jenž zakotvuje působení Mezinárodního trestního soudu. Ratifikace je přitom nezbytnou podmínkou pro to, aby se Česká republika stala smluvní stranou statutu. Prezident své důvody nezveřejnil. Znají je pouze ministři vlády, kterým napsal dopis, v němž podle informací Respektu zpochybňuje soulad statutu s ústavou.
Nejprve otázka, o níž vášnivě diskutují právníci na blogu: Může vůbec prezident podle naší ústavy něco takového udělat? Podle jedněch je třeba pamatovat na to, že prezidentovo odmítnutí podpisu mezinárodní smlouvy nelze v parlamentu přehlasovat. Prezident je přitom z výkonu své funkce neodpovědný a v tomto konkrétním případě za něj nese odpovědnost vláda. Neomezená pravomoc prezidenta by podle těchto hlasů neodpovídala parlamentnímu systému vlády, na kterém spočívá česká ústavnost. S Římským statutem dokonce vyslovila souhlas parlamentní většina, která je jinak potřebná ke schválení změn ústavy. Má mít nikomu neodpovědný prezident možnost ignorovat vůli přímo volených zástupců voličů?
Na druhou stranu souhlas parlamentu s ratifikací…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Tajemství jeskyně Svážná studna
Ležím na břiše v úzké chodbičce, kde není možné se pohybovat jinak než plazením. Dno, strop i stěny stísněného prostoru jsou pokryté mazlavou hlínou, která při pomalém pohybu vpřed ulpívá na rukou i na oblečení. Nevím, jak daleko chodba pokračuje ani kam přesně vede, a ve světle čelovky před sebou vidím jen nohy kolegy plazícího se přede mnou. Z představy, že se nemůžu posadit ani otočit, se mi zrychluje tep a cítím lehkou paniku. Snažím se nemyslet na to, že se nacházíme desítky metrů pod zemí obklopeni ze všech stran hmotou. Jsme v srdci Moravského krasu v jeskyni jménem Svážná studna, která se před několika týdny stala dějištěm mediálního spektáklu: při průzkumu se tu zranil speleolog a jeho komplikované, zhruba dvacetihodinové vyprošťování pak v přímém přenosu sledovalo celé Česko.
