Když Petr Bendl před nástupem na ministerstvo dopravy sliboval, že prověří podezřelé zakázky zbylé na úřadě po jeho předchůdci Aleši Řebíčkovi, neznělo to moc přesvědčivě.
Dramatická situace uvnitř Strany zelených byla částečně vyřešena tím, že představitelé vzbouřenců, kteří si založili uvnitř SZ platformu, byli vyloučeni.
NATO není jen obranným seskupením. Jeho smyslem je to, že sdružuje země zastávající stejné hodnoty, hodnoty demokracie, solidarity a svobody. Konec studené války neznamenal, že tyto hodnoty již není třeba hájit.
Ve středu dne 18. března 2009 přijede na pracovní návštěvu České republiky prezident Bulharské republiky Georgi Parvanov.
Skončila lyžařská sezona a vrátili se skřivani. Na Tachovsko přiletěl první čáp. Podle statistických měření spadlo Česko oficiálně do recese. Brněnská radnice zřídila ve svých prostorách poradnu a koutek pro Brňany v krizi. U příležitosti 10. výročí vstupu republiky do NATO navštívil Prahu generální tajemník Aliance Jaap de Hoop Scheffer.
Sociální demokraté s největší pravděpodobností vyhrají příští volby. Někoho to děsí, jiného těší. Co nám ČSSD může nabídnout?
Korupční aféra zakončená provokativním zametením pod koberec skvěle připomněla i optimistům a naivkům, co všechno jsou lidé ochotní udělat, aby se udrželi u moci.
V politice se říká, že nejlepší je taková vláda, které si člověk nemusí všímat. Dá se něco podobného říct i o televizi?
Je to jako včera, co jsme si připomínali kulaté výročí Mnichova. Ta chvilka, 167 dní od podpisu dohody do příchodu nacistických vojsk, však znamenala pro československou společnost celou věčnost.
Lotyšsko je co do počtu obyvatel podstatně menší než Berlín, přesto jeho balancování na pokraji státního bankrotu napjatě sledují politici a ekonomové napříč celou Evropou.
Čtenář novin se v poslední době dovídá o Straně zelených především to, jestli Věra mluví s Martinem nebo co Ondřej udělal Daně. Stranické půtky jsou jistě vděčný námět politických komentátorů, ale ten, kdo se zajímá také o to, jaké změny dokázali prosadit během svého pobytu ve vládě, objeví zajímavé věci.
Pákistán čím dál víc připomíná křečka, který běhá v kole. Ať se snaží sebevíc, vždy stejně skončí na stejném místě. Důvod: hlavními hráči politické scény jsou pořád stejné rodinné klany, které mezi sebou řeší staré křivdy, a je tu stále tatáž silná a nezávislá armáda, která střeží své vlastní zájmy.
Radní České televize jsou evidentně v dobré náladě. Přitom se na dnešní schůzce čeká zásadní pře o to, jak se bude volit nový generální ředitel veřejnoprávního masmédia. Půjde o klíčovou volbu. Šéf televize garantuje důvěryhodnost instituce, která má poskytovat „službu veřejnosti“, být nezávislá na zájmech politiků i velkého byznysu a dávat prostor menšinám, kterých si komerční média nevšímají. A bez ředitele nemůže mocný občanský pomocník fungovat.
Přestože „klimatický“ výlet českého prezidenta do Ameriky nikoho nepřekvapil, v Evropě vyvolalo turné tentokrát přece jen o trochu větší rozruch než obvykle. Klausovo uklidňování, že klima na Zemi je zcela v pořádku, tentokrát zaznělo právě v době, kdy Češi začínají v čele Evropské unie připravovat globální dohodu o ochraně klimatu.
Seminář s názvem „Případ Kundera v českých médiích 2008“, se vyučuje na katedře mediálních studií a jeho prostřednictvím se mají studenti dopátrat celé řady věcí – třeba jaký mají dnes média pohled na komunistickou minulost a co z toho pro Čechy plyne.
Odhalení Respektu, že proslulé stop pro vyšetřování korupce vicepremiéra Čunka zřejmě zařizovali lidé z okruhu premiéra Topolánka, přebil další velký šok. Z případu byl odstaven soudce, který toto spiknutí mocenských a justičních špiček za účelem likvidace spravedlnosti popsal zatím nejpřesněji a nejhlouběji. Běžnému pozorovateli z toho musí jít hlava kolem: přestal snad v Česku fungovat právní stát?
U zelených už je zase zmatek. A tentokrát má drsné vyvrcholení v podobě vyloučení čtyř členů včetně někdejší první místopředsedkyně a spolutvůrkyně volebního úspěchu Dany Kuchtové. Nepřehledné hádky o to, co kdo komu vlastně udělal, trochu zakrývají zásadní spor, s nímž máme tu čest. Jak barevná vlastně může být strana, která voličům slibuje pestrost, ale zároveň se musí vejít do mantinelů velké politiky?
Češi jsou po katastrofálních letních povodních z let 1997 a 2002 na zprávy o vodě citliví. Potíž je, že kromě těch, kdo začátkem března viděli na vlastní oči vodu opouštějící koryto Sázavy, Dyje nebo Moravy, zůstává většina lidí bez jasné informace. Hrozí nám záplavy? Nebo je to zase jen planý poplach?
Minulý týden zveřejnili analytici ratingové agentury Standard and Poor’s svoji předpověď, že Česká republika bude ze zemí střední a východní Evropy krizí zasažena nejméně. Tato zpráva zní optimisticky jen na první pohled, neříká totiž nic o tom, co naši zemi skutečně čeká. S každým číslem zveřejněným ekonomy se zdá, že ani ono „relativně nejmenší zasažení“ nebude nic příjemného.
Švýcarská centrální banka se rozhodla tzv. intervenovat na trzích a nakupovat zahraniční měny, tedy eura, dolary, libry, jeny apod.
Až se představitelé zemí G 20 příští měsíc sejdou v Londýně k jednání o nejhorší hospodářské krizi od 30. let 20. století, přinejmenším nehrozí nebezpečí nekonečné váhavosti. Stanovili si totiž, že to, co se jejich předchůdcům nepodařilo během mnoha týdnů, oni zvládnou za jediný den, a sice 2. dubna: vypořádat se s krizí a zvážit revizi finančních pravidel.
Takové nápady mají politici rádi. Přece proč na dva dny se spoustou novinářů na palubě neobletět hlavní města čtyř evropských států a neprojednat tam dopady hospodářské krize na východní Evropu i na finanční trhy ve Vídni? Rakouskému ministru financí se nápad podniknout takový výlet líbil, chtěl se ocitnout v roli angažovaného a soucitného partnera východní Evropy. Ale z únorové cesty Josefa Prölla se nakonec stala komunikační katastrofa – na ministra se totiž jeho hostitelé dívali jako na nevítaného posla krize.
Týdeník The Economist v předvečer vídeňského summitu agentury OSN pro drogy a zločin napsal, že „podle jakýchkoli rozumných měřítek byla válka proti drogám vražedná, neliberální a zbytečná“.
Když Amerika a Rusko zasednou k jednacímu stolu, svět je už nesleduje se zatajeným dechem. Ale až se nový prezident Spojených států Barack Obama setká příští měsíc se svým ruským protějškem Dmitrijem Medveděvem na summitu G 20 v Londýně a při následných oslavách 60. výročí NATO, které pořádá Německo a Francie, přece jen si připomeneme atmosféru starých filmových týdeníků.
Grilled chicken AHC 96–63 bílé sklo je surovina s platnou parkovací kartou kterou v letech 2005 a 2006 za finančního přispění Evropské unie Air Malta se váš pes nemusí stydět bez omezení každý čtvrtek živá hudba Alpha management líbá jako Bůh Guerlain Beer 21.
Kolem páté hodiny vylezu z postele. Teď v zimě dost nerada s představou, že mě venku přivítá ten nepříjemný za nehty zalézající chlad. Dojdu nastartovat svůj starý, ale zatím věrný vůz. Doma pozamykám a vyjíždím do blízké vsi ke známému, kde mu pomáhám v řeznictví.
Biskup Richard Williamson má velmi zvláštní a upřímně řečeno nechutné názory: za druhé světové války prý žádní Židé nezemřeli v plynových komorách, zřícení newyorských dvojčat 11. září 2001 nezpůsobila letadla, ale americké výbušniny a Židé prý vedou boj za ovládnutí světa, „aby v Jeruzalémě nachystali trůn pro Antikrista“. A to jsou jen některé z jeho názorů na sekulární záležitosti.
Globální hospodářská krize přináší zpochybnění mnoha jistot a dogmat. Hroutí se lecjaké osvědčené pravdy, otevírají se různá tabu a to, co ještě nedávno nebylo možné nabourávat (nebo to nedávalo smysl), se nyní již v rámci intelektuálního diskurzu nahlodávat smí.
Spíš menší než větší. Tělnatější a starší. Americký architekt Frank Gehry sice patří k největším hvězdám oboru, oslnivou vizáží však při vší úctě nevyniká. I tak ale začal navrhovat módu. A botky, které vyprojektoval, se už prodávají v buticích firmy J. M. Weston
Ten dopis je psaný na stroji. Anna Jandová totiž raději píše na stroji než na počítači. Když ještě chodila do zaměstnání, počítač měla zapnutý jenom na část dne, jen když ho zrovna používala. A teď ho nemá vůbec.
Stříbrné a měděné rudy byly dolovány v jižním Španělsku již v římské době. Kyselé důlní vody srážely oxidy železa a zabarvovaly místní řeku, které se začalo říkat Rio Tinto neboli Červená řeka.
Řečiště, jimiž proudí světové finance, se téměř úplně ucpala. O práci přijdou miliony lidí. Jedním z léků by mohly být alternativní, doplňkové peníze používané uvnitř různých komunit, třeba obcí. Jejich možnosti nastínil už před několika lety belgický ekonom Bernard Lietaer, dnes se alternativní peníze těší nové vlně zájmu.
Dvě březnová výročí, uzavření hranic v březnu 1938 a okupace o rok později, jsou příležitostí k zamyšlení nad politikou Československa vůči uprchlíkům před nacismem, včetně její málo známé a velmi smutné závěrečné kapitoly, v níž se obrací především proti židovským běžencům
Když se v hantýrce grafiků text „nalije na stránku a začne přetékat“, nezbývá autorovi než ho zkrátit. Přesně to se stalo s článkem Umíněnost jako osud v minulém čísle tohoto časopisu. Týkal se zesnulého básníka, překladatele a esejisty Jana Vladislava. Jeho unikátní deník byl kvůli škrtání proto autorem těchto řádek zmíněn pouze jednou větou. Zaslouží si ale víc.
Africké divadlo pro sebe Němečková objevila před lety na Avignonském festivalu. Zaujalo ji a okouzlilo jinakostí, odlišnou logikou vyprávění a rozhodla se svou novou zkušenost zprostředkovat i doma.
Scenárista Shane Blake navázal na svou veleúspěšnou Smrtonosnou zbraň (1987), v níž poprvé plně využil model dvou nesourodých, špičkujících se detektivních parťáků. Za práci na Posledním skautovi vyinkasoval 1,75 milionu dolarů a producentům se odměnil textem s takovou kadencí sarkastických bonmotů na stránku, že má v žánru dodnes těžko konkurenci.
Zajímavé knižní novinky
Zajímavé výstavy
Vycházejí hned čtyři reedice alb nevyzpytatelného trumpetisty a jeho kapely Jazz Cellula. Kromě debutu z roku 1968 jsou to tituly Oheň až požár (1976), Jazz Cellula (1977) a Jazzissimo (1981).
Film Gomora je evropský úspěch loňského roku: režisér Matteo Garrone si za něj odnesl Velkou cenu z Cannes a Evropskou cenu v pěti kategoriích.
Nový snímek Zdeňka Tyce El Paso není dokonalé filmové dílo. Dialogy občas šustí papírem, nevtíravě civilní režie má spíše televizní parametry. Tyto nedostatky mohou leckterého diváka udolat. Což by ale byla škoda, protože za nimi se skrývá silná autorská výpověď, která nemoralizuje, nelakuje skutečnost na růžovo ani neschovává před problémy hlavu do písku.
Prý to byl československý zvyk, otevírat svůj dům blízkým i vzdáleným přátelům a vytvářet v něm svobodomyslné komunity libující si v popíjení čaje. Alespoň podle Lou Reeda, který tohle tvrdí na desce Songs for Drella, již v roce 1990 věnoval Andymu Warholovi. Jeho milovaná Drákulka tehdy už byla tři roky po smrti a z jejího života se stal sled více či méně nadnesených legendárních historek, jež mají k pravdě podobně daleko jako Reedova slova o naší komunistické realitě. Nicméně něco tu z Warhola zůstalo v originálním, neupraveném stavu. Jeho dílo.
Petr Borkovec (1970), autor knihy Berlínský sešit/Zápisky ze Saint-Nazaire, je i při svém nevysokém věku již veteránem takových bitev, kdy před tvůrcem poblikává obrazovka notebooku a pro všechny případy je v kufru připraven blok Moleskine a pár ořezaných tužek tvrdosti tři.
Navzdory melancholii bývá Saul Bellow překvapivě označován za optimistického autora. Snad je to pod vlivem jeho přednášky při příležitosti udělení Nobelovy ceny (1976), ve které se postavil proti nihilismu a negativismu soudobé literatury. Pravda je spíš taková, že moderní úzkost a zmatek frontálně zasahují Bellowovy hrdiny, ale nepoznamenávají jeho styl.
Přípravy vrcholí a vzrušení narůstá. Koncem března se může ze Západočeského divadla v Chebu stát scéna, o které se nebude mluvit tak trochu přezíravě jen jako o „regionální“.