Bratrovražedně za rovnost

Nejenom stoupenci francouzské klasické levice s napětím i nadějemi očekávali kongres socialistů, který se uskutečnil 14.–16. listopadu v Remeši. Druhá nejsilnější politická strana Francie se totiž už dlouhá léta nachází v hluboké krizi identity a nesplňuje jednu z důležitých podmínek demokracie – roli konstruktivní parlamentní opozice nabízející alternativní a smysluplný program.

Socialisté však konsternované Francii v Remeši předvedli hlavně pískot a vulgarity znepřátelených frakcí v jednacím sále, hádky, podrazy, výčitky a bouchání dveřmi při schůzkách uchazečů o nejvyšší funkci. Důvodem nebyly jen mocenské ambice a vzájemná animozita kandidátů, ale především otázka, jaký druh socialismu zastávat na začátku 21. století. Ideu všemocného ochranářského státu, či posunutí se k liberálnějšímu politickému středu, jako třeba u anglických či německých sociálnědemokratických kolegů?

Ještě před několika týdny se přitom zdálo, že sjezd bude jen formalitou a odstupujícího předsedu Françoise Hollanda jednoduše nahradí populární pařížský starosta Bertrand Delanoë. Těsně před remešským kongresem však v celostátním stranickém hlasování překvapivě zvítězil program Ségolène Royalové (29 % hlasů), která právě spojení s centristy nevylučuje a vyzývá i k modernějšímu pojetí a organizaci Socialistické strany. Zabodovali však i její protivníci, stoupenci „tradiční“ levice. Delanoë získal 25 %, Martine Aubryová 24 % a Benoît Hamon 22 %.

Po noci dlouhých nožů, jak sobotní jednání označil francouzský tisk, Delanoë kandidaturu vzdal a o předsednické funkci muselo opět rozhodnout hlasování členů strany. Proběhlo minulý čtvrtek a rozuzlení v podobě většinového vítězství nepřineslo. Royalová získala 42,4 % hlasů, Aubryová 34,8 % a Hamon 22,8 %. V pátek proto francouzští socialisté opět zamířili k volebním urnám, aby rozhodli v duelu dvou žen. V době uzávěrky tohoto čísla tak bylo známo pouze to, že Hamon vyzval své příznivce, aby volili „tradicionalistickou“ Martine Aubryovou.