Bude to dřina

To je blaho, že se toho člověk dnes ráno dožil. Takto mnoho lidí po celém světě jistě zareagovalo na to, že si Amerika zvolila úžasného nového prezidenta – mladého, černého, mimořádně nadaného jak politicky, tak intelektuálně. Ale až se Barack Obama v lednu nastěhuje do Bílého domu, bude muset čelit světu, který není zrovna kouzelný. Naopak, je v něm pěkný binec.

Ve své knize Smělost naděje z roku 2006 Barack Obama napsal, že Amerika potřebuje vybudovat nový mezinárodní konsenzus, jinak nebude moci čelit nadnárodním hrozbám. Světu velmocenských rivalů podle něj „již odzvonilo“. Ale je to pravda? Lze dost dobře argumentovat, že po krátkém postsovětském mezidobí devadesátých let, kdy Amerika bez odporu dominovala celé planetě, se s nečekanou silou vrátilo staromódní soupeření mezi velmocemi. Jak poznamenal Robert Kagan, jeden z nejchytřejších amerických (a pro-mccainovských) analytiků zahraniční politiky, ve své knize Návrat dějin a konec snů, diplomat z 19. století by okamžitě poznal tento staronový svět kolidujících zájmů a velmocenských koalic.

Válečný prezident

Sama americká zahraniční politika vyvolává zvláštní reminiscence na 19. století. Američané se tak jako předtím Britové zapletli do zahraničních válek tisíce mil od domova a bojují s muslimskými fanatiky od Mezopotámie po Afghánistán a pákistánský Hindúkuš.

Takovýto…