Kauza Kundera

Jiří Stránský

(1931) je spisovatel. V padesátých let byl komunistickým režimem odsouzen v politickém procesu a ve vězení, včetně Jáchymova, strávil sedm let. Po roce 1989 byl třináct let předsedou Českého centra PEN klubu. Je autorem mnoha knih a filmových scénářů, mezi jeho nejznámější romány patří Zdivočelá země.

Děkuju Respektu, že si zajistil můj názor pro sebe a nedovolil mi, abych na otázky po vině či nevině Milana Kundery odpovídal jiným médiím. Těch bylo opravdu mnoho, neboť z žijících spisovatelů, co byli vězni komunistů, jsme už jen dva – Zdeněk Rotrekl a já. Jako bychom jen my dva, kteří byli na štíru s touhle ideologií po celý život, měli mít patent na rozhodnutí, co se před těmi osmapadesáti lety stalo. Přitom ale jde především o slavnou tlustou čáru za minulostí. O ono zpětné zrcátko. Čím menší, tím lepší.

Samozřejmě, že v mém pětačtyřicet let starém názoru (předtím jsem Kunderu neznal) bylo velmi důležité, že byl komunista. Přesto se mi Směšné lásky moc líbily. Později jeho eseje. Moc. Na premiéře Ptákoviny jsem nadšeně tleskal. Byť víc režisérovi než autorovi. Žert se mi – na rozdíl od ostatních – nelíbil.

Tehdy jsem nejen neuměl, ale ani nechtěl od sebe oddělovat velikost díla od morálky jejího autora podle slavné věty sv. Augustina (umění jest vyzařování sebe). V čase, kdy mě a více než čtvrt…