Slovenské vychýlení

Před dvěma týdny se Slovensko opět jednou prodralo do českých médií díky protestu slovenských novinářů proti tiskovému zákonu. Tato událost je jen jedním z mnoha důkazů, že Slovenskem neustále zmítají politické bouře, na jejichž pozadí vypadá česká politika téměř jako ideál společenské kontinuity.

Slovensko je svou polohou odsouzeno k pobytu na periferii Evropské unie a k regionální identitě, potrvá však ještě řadu let, než se s tím samo smíří. Proto je hledání vlastní tváře, kdysi pojmenované jako „slovenské specifikum“, tak křečovité a plné zlomů. A proto je důležité věnovat mu pozornost: jde totiž mimo jiné o to, jak dalece se může členský stát Evropské unie beztrestně vychýlit od normy.

Česko-slovenské paradoxy

Zdánlivě je Slovensko úspěšným státem se zářnou budoucností. Jeho ekonomika rostla loni nejrychleji v celé Evropě, v životní úrovni může podle některých odhadů dohnat Německo už v roce 2015, za posledních deset let se Česku přiblížilo ze 70 na 85 procent a zanechává za sebou Maďarsko i Polsko. V mnoha směrech je dokonce modernější než Česko: daňový a sociální systém je funkčnější, decentralizace šla více do hloubky a politická pravidla jsou demokratičtější (starosty obcí, primátory měst či prezidenta státu například volí občané přímo).

Srovnání s Českem je užitečné také jako důkaz, jak těžké je hledat objektivní pravdu o tom, co je správné…