Cenná lekce

Velkou pozornost vzbudila vyjádření předsedy Ústavního soudu Pavla Rychetského, který uvažoval o své rezignaci, pokud by Ústavní soud podlehl „vnějším ideologickým tlakům“. Podle předsedy Rychetského na půdu Ústavního soudu nepatří „politické a ideologické střety“, které se tam přenášejí z parlamentu. Skutečně?

Politika na soudech v Evropě

Jen několik příkladů na úvod: v Maďarsku v 90. letech Ústavní soud zrušil podstatnou část tzv. Bokrosova balíku reformy sociálních zákonů. V Německu si jistě pamatují rozhodnutí o potratech nebo registrovaném partnerství, ve Francii o zákazu nošení muslimského šátku ve škole. Čerstvý příklad najdeme i v Polsku: loni Ústavní soud rozhodoval o zrušení lustračního zákona, podle kterého měly všechny veřejně činné osoby podepsat do měsíce po doručení výzvy prohlášení, že za komunismu nespolupracovaly s polskou státní bezpečností. Trestem za neodevzdání prohlášení byla automatická ztráta zaměstnání. Jednalo se o svrchovaně politickou záležitost, prosazenou tandemem bratrů Kaczyńských. Polský Ústavní soud během projednávání čelil bezprecedentnímu nátlaku.

Pro dnešní Evropu tak jistě platí slova Alexise de Tocquevilla z 19. století řečená o Spojených státech: „Dříve nebo později se každá politická otázka objeví před soudy.“ Otázkou dnes není, jak se tomu vyhnout. Jde o to, jak spolu politiku a Ústavní soud postavit do vztahu, který posílí demokratický systém…