Mami, já tě zastřelím
Když malý Sam zjistil, že nemůže jen tak odejít, popadl židličku a mrštil s ní o zeď. Terapeut jej po chvíli snažení uklidnil a požádal ho, aby splnil jednoduchý úkol.
Když malý Sam zjistil, že nemůže jen tak odejít, popadl židličku a mrštil s ní o zeď. Terapeut jej po chvíli snažení uklidnil a požádal ho, aby splnil jednoduchý úkol. Sam si ale nevěděl rady a tentokrát reagoval tím, že sám sebe několikrát udeřil. „Proč se biješ?“ ptali se ho. „Protože se nemám rád,“ zněla odpověď. Samovi nebyly ještě ani čtyři roky.
Samovým případem se zabývala psychiatrička Alicia Liebermanová, specialistka na dětská traumata. Hovořila o něm během výročního zasedání amerických vědců, jež před několika dny proběhlo v San Franciscu. Sekce, na níž vystoupila, se věnovala reakcím dětí na nebezpečí a chování lidí v rizikových situacích.
Sam vyrůstal v chudinské čtvrti, kde se často ozývala střelba a násilí bylo na denním pořádku. To nejhorší se ovšem neodehrávalo za branami domova, ale přímo pod jeho střechou. Otec se vracel domů jen občas a často pak bil matku i Sama. Dítě se potácelo mezi strachem z otce a obdivem k němu. Chlapec matce vyčítal, že táta není doma kvůli ní, ale když zazvonil zvonek, prosil ji, aby nechodila otevřít.
Sama vyloučili ze dvou různých center předškolní péče, protože ubližoval ostatním dětem a útočil na učitele. „Nevím, kým ten kluk vlastně je,“ řekla psychiatrům Samova matka. „Vyhrožuje mi, že mě zastřelí, a hned nato se ke mně vrhne a chce se mazlit.“ Profesorka Liebermanová (působí na…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Tajemství jeskyně Svážná studna
Ležím na břiše v úzké chodbičce, kde není možné se pohybovat jinak než plazením. Dno, strop i stěny stísněného prostoru jsou pokryté mazlavou hlínou, která při pomalém pohybu vpřed ulpívá na rukou i na oblečení. Nevím, jak daleko chodba pokračuje ani kam přesně vede, a ve světle čelovky před sebou vidím jen nohy kolegy plazícího se přede mnou. Z představy, že se nemůžu posadit ani otočit, se mi zrychluje tep a cítím lehkou paniku. Snažím se nemyslet na to, že se nacházíme desítky metrů pod zemí obklopeni ze všech stran hmotou. Jsme v srdci Moravského krasu v jeskyni jménem Svážná studna, která se před několika týdny stala dějištěm mediálního spektáklu: při průzkumu se tu zranil speleolog a jeho komplikované, zhruba dvacetihodinové vyprošťování pak v přímém přenosu sledovalo celé Česko.
