Jiné oči

Víte, proč miluji svého manžela? Můj manžel je umělcem jazyka. Jako překladatel si každý den zváží, ohmatá, vychutná každé jednotlivé slovo, které ťuká do klávesnice. A to samozřejmě nezůstalo bez důsledků i pro mě. „Hele,“ zeptala bych se ještě před pár lety, „proč vlastně furt čumíš sousedce na kozy?“ Dnes se takhle už neptám. „Nějak mám dojem, že o mě už nemáš až takový zájem.“ Tak bych to asi řekla – a určitě nemusím vysvětlovat, proč nám to dnes klape líp než dřív. Už několikrát jsem proto uvažovala o tom, že zvednu telefon a zavolám všem, kterým bych kurz „jazykové senzibilizace“ také vřele doporučila. A těch je v České republice docela dost.

Například redaktoři zdejších novin. „Klaus prohrává s Brožovou 0:3“, „Brožová porazila Klause“ – kdo se podívá na první stránky českého tisku, ten může mít dojem, že v Praze buď už začala olympiáda, nebo že dokonce vypukla občanská válka. V České republice totiž politici na tu či onou funkci prostě nekandidují. Tady se všichni hned pustí do „boje“, nebo dokonce do „bitev“: o reformy, o Hrad, o olympijské pozemky, o zákony. A uvnitř ODS se nediskutuje. Hned tam „zuří válka“.

Důvod, proč české noviny tak často neodolají pokušení o běžných událostech psát v co nejkonfrontačnějším stylu, je zřejmý: čím větší…