Josef Škvorecký: Nataša, pícníci a jiné eseje, Literární akademie, 160 stran„Jednou v životě jsem mluvil s Alexandrem Dubčekem. Udělal na mě dojem hodného člověka. Hodní lidé bývají naivní; v tom je nějaký psychologický zákon. Přítel, který se při té příležitosti trochu zlískal, stál v rohu terasy, za zády panoráma noční Prahy a opile mi říkal: Je to možný? Vidíš ho? Je to možný, že by ho nechali? Že by ho nevoddělali? Takovýho hodnýho člověka? Není, řekl jsem.“ Tolik Škvoreckého úvaha Text pro případ, že bych vypadl z okna nebo se zabil při autonehodě z roku 1972. Sebrané spisy dvaaosmdesátiletého autora se tímto svazkem esejů věnovaných pícníkům, čili naivním a podlým levicovým peacemakerům, dostávají k číslu sedmadvacet.
Hernani Donato: Déšť a jaguár – pohádky brazilských indiánů, přeložila Pavla Lidmilová, Argo, 115 stran
Brazilské indiány má český čtenář zasuté v podvědomí při mlhavé vzpomínce na romány Vojtěcha Friče pro odvážné chlapce. Jejich jazyky se zabýval český filolog Čestmír Loukotka, přitahovali Clauda Lévi-Strausse či jeho krajana Rogera Bastideho. Indiánské pohádky, které sepsal brazilský etnolog, prozaik a historik Hernani Donato na základě záznamů cestovatelů a etnografů, přinášejí možnost nahlédnout do myšlení a fantazie mizejícího světa. Indiáni v Brazílii musí bojovat nejen o své jazyky či území, ale také o to, aby je bílí vetřelci přestali považovat za negramotné hlupáky. Jejich pohádky jsou jedinečným důkazem, že bílou civilizaci k tomu, aby je učila myslet, vůbec nepotřebovali.
Otto Wichterle: Vzpomínky, Academia, 208 stran
Paměti chemika (1913–1998), který si za svůj objev měkkých kontaktních čoček a silonu v zahraničí vysloužil obdiv, v domovině pak – coby nestraník – odebrání práv na svůj patent a vyhazov z vysoké školy i z práce.
Radan Lášek: Jednotka určení SOS II., Codyprint, 279 stran
Prostřední část třísvazkové práce vojenského historika se věnuje vzpomínkám devadesáti členů praporů Stráže obrany státu, kteří od září 1938 do března 1939 sváděli boje v nevyhlášené pohraniční válce s německými, polskými a maďarskými bojůvkami.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
Mohlo by vás zajímat
Demonstrace Stojíme za kulturou
Stovky studentů uměleckých oborů a zástupců kultury ve středu na pražském Malostranském náměstí protestovaly proti plánovaným škrtům v rozpočtu ministerstva kultury. Akci Stojíme za kulturou! před jednáním poslanců o závěrečném, třetím čtení návrhu státní rozpočtu pro letošní rok svolali studenti uměleckých vysokých škol, kteří tu také vystoupili se svými projevy.
Den lidových krojů v Poslanecké sněmovně
Sněmovnu v úterý ovládl folklor. Několik desítek poslanců dorazilo do dolní parlamentní komory v lidových krojích ze svých regionů. Akce nazvaná Den lidových krojů se konala potřetí. Letos ji doprovází výstava lidových krojů i ze Slovenska, Polska a z Maďarska. Poslanci se sešli ve Dvoraně v jedné z vedlejších sněmovních budov, kde výstavu zahájili. Následně se vydali průvodem přes Malostranské náměstí a Sněmovní ulicí slavnostním vchodem do hlavní sněmovní budovy. V sálu Státních aktů pak vystoupily taneční soubory z Česka, Slovenska, Polska a Maďarska.
Předseda Sněmovny Tomio Okamura (SPD) se oblékl do kroje z Bystřice pod Hostýnem. Lidové kroje podle něho patří k národnímu dědictví. "I když je většina z nás už běžně nenosí, tak k nám prostě patří," řekl Okamura. Iniciátor Dne lidových krojů ve sněmovně, nynější předseda zahraničního výboru Radek Vondráček (ANO) podotkl, že letošní akce naplňuje motto Evropské unie o jednotě v růzností. "Naše kroje jsou symbolem našich kořenů, našich tradic naší identity," uvedl.
"Náš národ není velký počtem lidí, není velký rozlohou země. Ale jsme obří, co se týče rozmanitosti, kultury, tradic i krojů," řekl ministr kultury Ota Klempíř (za Motoristy), jenž dorazil v kyjovském kroji. Akce podle něho setřela rozdíly mezi koalicí a opozicí, což je stav, který by měl podle ministra vydržel déle než jedno odpoledne.