Normální je neprohrát
Z bývalé komety dnes zbývá už jen trocha kouře nad udušeným plamínkem. Unie svobody. Strana, která na troskách korupcí poničené ODS rozvinula heslo „Normální je nelhat“ a jejíž vznik sledovala s nadějemi více než čtvrtina české společnosti.

Z bývalé komety dnes zbývá už jen trocha kouře nad udušeným plamínkem. Unie svobody. Strana, která na troskách korupcí poničené ODS rozvinula heslo „Normální je nelhat“ a jejíž vznik sledovala s nadějemi více než čtvrtina české společnosti. Dnes pro málo členů zaniká její poslanecký klub a celý spolek je už jen symbolem zmařené šance. Proč to dobrodružství skončilo tak špatně? A je z něj nějaké poučení pro další odvážlivce?
Vy chcete ještě psát o Unii svobody? Zvědavec pátrající po příčinách pádu kdysi proslulé partaje naráží na tuhle pochybovačnou otázku, na překvapeně zdvižené obočí, na hořké uchechtnutí a někdy i na upřímnou lítost po celou dobu své mise. Na modrém koberci Valdštejnského paláce od senátora Jana Hadravy, nad sklenkou červeného od otce-zakladatele Jana Rumla, za stolem pokrytým analýzami středního stavu od sociologa Petra Matějů, ve sněmovních kuloárech s Táňou Fischerovou, nad kávou s „odpadlíky“, při rozhovorech s regionálními politiky, kteří „ještě neodešli“. A všichni přes údiv či skepsi přiznávají, že nad těmi důvody přemýšlejí. „Když do něčeho investujete tolik času a velkou dávku důvěry, a pak jste zklamán, tak vám samozřejmě vrtá hlavou, proč to nevyšlo,“ shrnuje za všechny Petr Matějů. Jen v hlavním sídle strany, pod klenutými stropy malostranského Glaubicova paláce, takové věty slyšet není. Není pochyb – s…


Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
V burce i do nemocnice
Tři zprávy ze světa patriarchátu
Každé varhany mají svou osobnost
Katedrála svatého Víta se po sto letech dočkala nového hudebního nástroje. Zdejší varhany v ničem nepřipomínají hudební nástroj, jaký najdeme na kůru typického českého kostela. Ten zpravidla tvoří několik dřevěných skříní umístěných vedle sebe, nástroj „levitující“ ve svatém Vítu má ale kovové píšťaly obnažené a spojené do jedné řady, jejíž konce jsou připevněné přímo ke stěnám chrámu. Čelo varhan, které návštěvník vidí odspoda, pak svým tvarem připomíná jakousi obří Panovu flétnu ve tvaru motýla. Nástroj je po mnoha odkladech konečně hotový a právě probíhá jeho ladění.



















