Většinový systém podle Fausta

Doktor Faust se upsal krví ďáblu, protože si myslel, že to pro něj bude výhodné. Pozoruji s trnutím, jak se tento klasický omyl vrací na českou politickou scénu, tentokrát v podobě návrhů na změnu volebního systému z poměrného na většinový. S podporou toho nápadu přišel i Boris Cvek ve svém článku Jak se vyhnout boji o koryta (Respekt č. 32/2004). Daly by se rozsáhle rozebírat zápory i klady obou koncepcí, ale omezím se na otázku – cožpak si zastánci většinového systému nevšimli, že se nenalézáme na půdě Spojeného království s jeho staletími vyváženou, zlá překvapení vylučující demokracií, nýbrž ve značně nedopečené demokracii české, taková překvapení vůbec nevylučující? Omyl všech Faustů spočívá v jednoznačném předpokladu, že všechno poběží dle jimi nastíněného scénáře a nic šejdrem. Historie, obzvlášť česká, však mnohem častěji ukazuje tendenci zcela opačnou: obvykle jde všechno šejdrem a máloco dle optimistických scénářů. Silně se obávám, že prosadí-li současní Faustové navrhovanou změnu, nepřivedou svou zemi k předpokládané stabilitě, nýbrž dírou ve stropě rovnou do pekel.

Zažehnání pekelníka

Úvahy o změně volebních pravidel jsou neseny obvyklými povrchnostmi: politickým myšlením od voleb k volbám, předpokladem, že co platí dnes, bude platit napořád, představou dvou politických gigantů, kteří se…