Ryba nad zlato

Kožich z pandy nebo pečeni z vzácné antilopy bongo by si asi dopřál s čistým svědomím jen málokdo. Přesto dnes a denně hodujeme na tvorech bezprostředně čelících úplnému vyhubení. Jsou jimi mořští živočichové. A zdaleka nejde jen o velryby, o jejichž fatálním ohrožení se hojně píše. Velmi naléhavě se to týká i zcela „obyčejných“ ryb. Kupříkladu Britové zkonzumují ročně neuvěřitelných 136 milionů porcí tresky. To je však jen příslovečná kapka v moři. Masa úlovků, které rybáři tahají z oceánu v sítích a na háčcích udic, letí v posledních desetiletích strmě vzhůru. V roce 1960 zkonzumovalo lidstvo 27 milionů tun mořských ryb. V roce 1996 vystoupal roční úlovek už na 91 milionů tun a za pouhých šest let by měla celosvětová spotřeba mořských ryb dosáhnout neuvěřitelných 120 milionů tun. Otázka ovšem je, zda opravdu dosáhne. Divoké tempo, jímž jsou oceány bez ustání drancovány, totiž může způsobit, že dosud plné sítě velmi rychle splasknou.

Lekce z Newfoundlandu

Cenu, jakou za uspokojení rostoucí poptávky po „darech moře“ platíme, názorně dokumentuje osud tresky. Jedno z historicky nejbohatších lovišť ve vodách u kanadského Newfoundlandu dnes zeje prázdnotou. Odedávna sem připlouvaly rybářské flotily a jen málokdy se vracely s prázdnou. V sezóně tu bývalo tolik lodí, že Rudyard Kipling mohl bez uzardění mezi jejich posádkami spřádat dramatické nitky svého…