Tohle se smí a tohle ne

Je Irák vězením pro svých 23 milionů obyvatel? Určitou odpovědí může být způsob, jak v bagdádské ulici Abú Naváz funguje Francouzské kulturní středisko a co nedaleko od něj, směrem k náměstí Al Tahrír, svým zákazníkům umožňují dvě internetové kavárny. Irák svým občanům nezakazuje veškerý kontakt se západní cizinou, tak jako jej ostatně svým obyvatelům zcela nezakazovalo ani komunistické Československo. Snaží se však mít tento kontakt pod kontrolou.

Sekretářka tu špicluje

Paříž v Iráku nemá ambasádu – tak jako ji nemá většina západních zemí – a její diplomaté fungují přes zdejší rumunské velvyslanectví. Ale kulturní centrum si tu Francie zřídila jako jediná ze západních mocností. Za poměrně nízký poplatek ve výši 350 korun poskytuje téměř devíti stům studentů semestrální jazykové kurzy. Nabízí také kratší stáže a dlouhodobá studia na francouzských univerzitách. „Od roku 2000 se nám podařilo každý rok do Francie vyslat až 150 studentů,“ říká ve své pracovně François Blamont, ředitel centra.

Abú Naváz je rušná ulice, která vede podél nábřeží Tigridu. Vchod do jednoposchoďové budovy francouzského centra tu hlídá voják se samopalem, příchozím však nikdo nekontroluje osobní dokumenty. V přízemí panuje shon, několik desítek žen a mužů se dohaduje nad formuláři. Jiní čekají, až začne jejich kurz, a prohlížejí si vystavené fotografie, vesměs záběry z Paříže.…