Día de Muertos

Křesťanské svátky zesnulých, známé jako Dušičky,vepsal do liturgického kalendáře s definitivní platností clunyjský opat Odilo v 11. století. Tímto činem posvětil v rámci křesťanské doktríny univerzální, tudíž i předkřesťanské rituály uctívání předků. O pár století později už tento svátek sdílelo celé křesťanstvo.Díky mimoevropské expanzi křesťanské liturgie, ať už pod vlajkou nestoriánů, Portugalců či Španělů, se dnes můžeme setkat s oslavou Dušiček v krajích velmi odlehlých od západních kulturních center. Evropský religiózní export se v nových teritoriích zpravidla smísil s tamní předkřesťanskou votivní tradicí: výsledkem bývají projevy stejně nepodobné původním kulturám jako oficiálnímu křesťanství. Zářným příkladem takového náboženského synkretismu je Mexiko.

Neviňátka a dospělí

Svátky, označované obvykle Mexičany souhrnně jako Día de Muertos (Dušičky) anebo Todos Santos (Svátek všech svatých), se časově shodují se stejnojmennými katolickými svátky 1. a 2. listopadu. Jejich oslavy mohou ale v Mexiku trvat několik dní až týdnů: nejprve se vzpomíná na blízké,kteří zemřeli násilnou smrtí ( los accidentados ), další dny na děti zemřelé před křtem, poté na neviňátka (angelitos - 1. listopadu) a nakonec na dospělé nebožtíky (ánimas fieles - 2. listopadu). Poté, co rodiny uctí své zesnulé jídlem, pitím, novými šaty či hračkami přímo doma, přesouvá se obvykle celá společnost na hřbitov.Atmosféra i průběh svátků se liší od vesnice k vesnici: pravidlem…