Máchovský osud Roberta Johnsona
John Hammond, jeden z nejvýznamnějších amerických producentů, připravil v letech 1938-1939 v newyorské Carnegie Hall několik průkopnických koncertů Od spirituálu po swing.
John Hammond, jeden z nejvýznamnějších amerických producentů, připravil v letech 1938–1939 v newyorské Carnegie Hall několik průkopnických koncertů Od spirituálu po swing. V té době měl už za sebou práci na posledních nahrávkách Bessie Smithové a čekala jej budoucnost zářící jmény nejen Counta Basieho, Bennyho Goodmana či Charlieho Christiana, ale i Arethy Franklinové, Boba Dylana a Bruce Springsteena. Jedním z hostů v Carnegie Hall měl být i černý zpěvák blues z mississippské Delty Robert Johnson. Místo něj však musel Hammond postavit na pódium gramofon a přehrát dvě z jeho písní, protože Johnson byl v té době už pohřben poblíž Morgan City nedaleko silnice číslo sedm. Zůstalo po něm jedenáct standardních desek, dvanáctá vyšla až po jeho smrti. Tyto nahrávky z šelakových desek byly později vydány na vinylovém LP a dnes se s nimi setkáváme znovu, tentokrát na zlatém kompaktním disku.Předpokládejme, že převážně bílé jazzové obecenstvo v Carnegie Hall už znalo blues z podání Bessie Smithové, popřípadě dalších klasiků žánru. Ale hlas, který se ozval z gramofonu, byl ještě ostřejší, ještě temnější, ještě naléhavější a především nepředstavitelně osamocený. Pro jazzové publikum byla samotná kytara jako doprovod možná málo a naopak taková dávka bolesti moc. Není divu, že nadále dávalo přednost poněkud uhlazenému Big Billovi Broonzymu a že i následující generace levicových folkařů si vybrala jako svůj idol černého trestance Huddie Ledbettera zvaného Leadbelly. Jméno Roberta…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Demonstrace Stojíme za kulturou
Stovky studentů uměleckých oborů a zástupců kultury ve středu na pražském Malostranském náměstí protestovaly proti plánovaným škrtům v rozpočtu ministerstva kultury. Akci Stojíme za kulturou! před jednáním poslanců o závěrečném, třetím čtení návrhu státní rozpočtu pro letošní rok svolali studenti uměleckých vysokých škol, kteří tu také vystoupili se svými projevy.
Den lidových krojů v Poslanecké sněmovně
Sněmovnu v úterý ovládl folklor. Několik desítek poslanců dorazilo do dolní parlamentní komory v lidových krojích ze svých regionů. Akce nazvaná Den lidových krojů se konala potřetí. Letos ji doprovází výstava lidových krojů i ze Slovenska, Polska a z Maďarska. Poslanci se sešli ve Dvoraně v jedné z vedlejších sněmovních budov, kde výstavu zahájili. Následně se vydali průvodem přes Malostranské náměstí a Sněmovní ulicí slavnostním vchodem do hlavní sněmovní budovy. V sálu Státních aktů pak vystoupily taneční soubory z Česka, Slovenska, Polska a Maďarska.
Předseda Sněmovny Tomio Okamura (SPD) se oblékl do kroje z Bystřice pod Hostýnem. Lidové kroje podle něho patří k národnímu dědictví. "I když je většina z nás už běžně nenosí, tak k nám prostě patří," řekl Okamura. Iniciátor Dne lidových krojů ve sněmovně, nynější předseda zahraničního výboru Radek Vondráček (ANO) podotkl, že letošní akce naplňuje motto Evropské unie o jednotě v růzností. "Naše kroje jsou symbolem našich kořenů, našich tradic naší identity," uvedl.
"Náš národ není velký počtem lidí, není velký rozlohou země. Ale jsme obří, co se týče rozmanitosti, kultury, tradic i krojů," řekl ministr kultury Ota Klempíř (za Motoristy), jenž dorazil v kyjovském kroji. Akce podle něho setřela rozdíly mezi koalicí a opozicí, což je stav, který by měl podle ministra vydržel déle než jedno odpoledne.
