Utahování opasků

Mnoho našich spoluobčanů nechápe současnou restriktivní ekonomickou politiku a ptá se, zda byla skutečně nutná.

Běžně se lze setkat s těmito argumenty: Klausova politika makroekonomické restrikce je nepochopitelná, neboť schází ospravedlnění pro její negativní dopad na životní úroveň. Likvidují se subvence a omezuje rozpočet v sociální oblasti. Postavení důchodců, kterým jsme se nikdy chlubit nemohli, je touto politikou ohroženo více než dříve. Poskytování základních zdravotních prostředků je v některých nemocnicích omezeno natolik, že to zpochybňuje raison d'etre lékařů. Jak je možné, že odstranění subvencí nevede k větší disponibilitě zdrojů v rukou státu? Stát by pak přece měl mít větší možnost financovat zdravotnictví. Jak je tedy možné, že najednou nemáme na léky? Jak je možné, že najednou nemáme na energii?

Podobná argumentace vyplývá z neznalosti základních informací. Opasky si prostě utahovat musíme. Důvody pro to jsou v podstatě dva.

Důvod první - chudší stát

Stát má na financování veřejných výdajů méně zdrojů než v minulosti. To proto, že množství zdrojů získaných ze zahraničí (pomiňme nedávné půjčky Mezinárodního měnového fondu) dramaticky a náhle pokleslo. Zhroutilo se RVHP, přešlo se na světové ceny, zavedly se platby v konvertibilních měnách (čímž se znevýhodnily naše vývozy), byly zrušeny sovětské subvence na dodávky ropy.

Růst domácích zdrojů je omezován: v důsledku vnějších šoků se zpomaluje výroba. K tomu…