Příliš přesná hranice mezi dobrem a zlem
Ve 2.čísle Přítomnosti se Jan Hloušek ve dvou krátkých statích zastal Saddáma Husajna ve jménu dialektiky. "Troufám si dokonce říci, že se projevila jistá euforie z toho, že jsme konečně jednou na správné straně.
Ve 2.čísle Přítomnosti se Jan Hloušek ve dvou krátkých statích zastal Saddáma Husajna ve jménu dialektiky. „Troufám si dokonce říci, že se projevila jistá euforie z toho, že jsme konečně jednou na správné straně. Hranice mezi Dobrem a Zlem se nám opět rýsuje s podezřele známou přesností: Saddám Husajn rozpouští lidi v kyselině a možná je to další Hitler.“
Svou intelektuální štítivost vůči nedialektičnosti projevil nejprve v rubrice Observatorium. Zlobí ho „sugestivní historická analogie“ mezi Saddámem Husajnem a Adolfem Hitlerem, kterou zveřejnil Hans Magnus Enzensberger v týdeníku Der Spiegel. Hlouškovo srdce naopak potěšil jistý R.Merkel, který v týdeníku Die Zeit spatřuje v uplatnění zastaralého konceptu spravedlivé války „atavismus reálné politiky“.
Po této vstupní letecké přípravě vyráží Jan Hloušek o dvě stránky dál v tučně vysázené poznámce k pozemní válce a trefuje se přímo do srdce měšťáka: „Český filistr uvyklý černobílému vidění se brání proti rozmývání hranice mezi Dobrem a Zlem.“ Tahle myšlenka mu zřejmě připadá tak nová a silná, že ji musel prodat v čísle dvakrát.)
Podnětem ke generálnímu útoku je provinění Vladimíra Justa, který - nepoučen dialektickým materialismem - vyjádřil v Literárních novinách (7.února) s nesnesitelnou jednoznačností své znechucení nad občasnými myšlenkovými výrony dvou moderátorů televizních zpráv.
Takovými důsledně „rozmytými“ kroky se uplatňuje dialektika J.Hlouška: Just podle něho "s úžasem zjišťuje, že Zvara…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Tajemství jeskyně Svážná studna
Ležím na břiše v úzké chodbičce, kde není možné se pohybovat jinak než plazením. Dno, strop i stěny stísněného prostoru jsou pokryté mazlavou hlínou, která při pomalém pohybu vpřed ulpívá na rukou i na oblečení. Nevím, jak daleko chodba pokračuje ani kam přesně vede, a ve světle čelovky před sebou vidím jen nohy kolegy plazícího se přede mnou. Z představy, že se nemůžu posadit ani otočit, se mi zrychluje tep a cítím lehkou paniku. Snažím se nemyslet na to, že se nacházíme desítky metrů pod zemí obklopeni ze všech stran hmotou. Jsme v srdci Moravského krasu v jeskyni jménem Svážná studna, která se před několika týdny stala dějištěm mediálního spektáklu: při průzkumu se tu zranil speleolog a jeho komplikované, zhruba dvacetihodinové vyprošťování pak v přímém přenosu sledovalo celé Česko.
