Komisariát budoucnosti

Den po schválení kompetenčního zákona zdůvodňoval v parlamentě Miloš Zeman návrh zákona o strategickém plánování, připravený skupinou poslanců. Debata svou skandálností předčila vše, co Federální shromáždění ten týden slyšelo.

Ke kritice zavdával podněty už samotný text návrhu a někteří poslanci, zejména Bratinka a Skalický, jej také kritice podrobili. Ve výčtu, který uvádí, co strategie „zahrnuje minimálně“ (může tedy zahrnovat i víc!) najdeme položky, proti kterým nelze nic namítat - například koncepci rozvoje infrastruktury, formování ekonomických podmínek obranyschopnosti státu, zaměření a koncepci účelových a rezervních fondů federace. Najdeme tam ale položky jiné, které nahánějí husí kůži: „základní orientaci vzdělávacího systému, sociální politiky a způsobu života“ a „koncepci zaměstnanosti, rozvoje trhu práce, životní úrovně a sociální politiky“. Někteří prognostici nejspíš vědí, jaká životní úroveň a způsob života je pro ostatní nejlepší. Přesto bych to velmi nerad viděl uzákoněné. To je však pasáž zcela neškodná ve srovnání s bodem „zaměření makroekonomického rámce (tvořeného fiskální, měnovou a důchodovou politikou)“. Tato oblast vládě vůbec nepřísluší, naopak by měla být, jak uvedl poslanec Skalický, "pokud možno oddálena od přímých vládních zásahů a určována emisní bankou, která je povinná dbát o stabilitu měny více než o momentální, kupř. předvolební choutky vlády vylepšovat chod ekonomiky pomocí kroků, jež obvykle rezultují ve zvýšené míře…