Algoritmy stínů – Zůstane právo nástrojem rozumu?

Když se dnes hovoří o umělé inteligenci, právníci se přirozeně soustředí na její regulaci. Jak nastavit pravidla pro automatizované rozhodování? Kdo nese odpovědnost za škodu způsobenou algoritmem? Jak zajistit transparentnost systémů, jejichž vnitřní logice často nerozumí ani samotní tvůrci? To jsou důležité otázky. V jejich pozadí se však skrývá problém méně viditelný, ale možná zásadnější: co když umělá inteligence nemění pouze předmět právní regulace, ale i samotné prostředí, v němž právo vzniká a je interpretováno?

Otázky tohoto druhu se mi otevřely během pražského večera 13. května, kdy byla pokřtěna nová kniha někdejšího ústavního soudce Pavla Holländera Racionalita práva aneb putování Platónovou úsečkou.

Právo totiž nikdy nestálo pouze na normách a institucích. Stálo také na určitém obrazu světa. Na předpokladu, že realita je v zásadě rozpoznatelná, že skutkové okolnosti lze zjišťovat, že důkazy mají vztah k pravdě a že člověk je bytost schopná racionálního úsudku. Moderní právní stát vyrostl v prostředí, kde tyto předpoklady nikdy nebyly absolutní, ale byly dostatečně stabilní, aby umožnily fungování společného řádu.

Ohrožený společný jazyk