Jste vzorným otcem a pečujete o dítě? Pak se vám s příchodem potomka nejspíš změnil mozek

Okamžik, kdy jsem se stal tátou, pro mě byl jedním z nejsilnějších v životě. Zcela jistě v tom nejsem sám. A zásadně k tomu přispěl fakt, že jsem musel nečekaně hned a naplno naskočit do pečovatelské role. Porod byl složitý, moje žena po něm musela odpočívat, a tak jsem se zabydlel v nemocničním pokoji a v prvních dnech se o dceru staral hlavně já. Její malé tělíčko jsem s obnaženým hrudníkem neobratně přivítal na svět, od sestřiček se ho učil správně držet, mýt, měnit mu plenky, v noci jsem pak každých pár minut celý vystrašený vyskakoval z postele zkontrolovat, jestli dýchá. Po několika intenzivních dnech, kdy na tom moje žena byla už trochu lépe, jsem se šel projít do nemocničního parku, a dodnes si vybavuji ten zvláštní pocit: Na okolní svět jsem se najednou díval úplně jinak. Jako bych se stal jiným člověkem.

Tato vzpomínka se mi vybavila při čtení nedávno vydané knihy Dad Brain: The New Science of Fatherhood and How It Shapes Menʼs Lives (Mozek tatínka: Nový výzkum otcovství a jak ovlivňuje životy mužů), která se zabývá právě tím, co se děje v hlavách novopečených otců. Americká psycholožka Darby Saxbe v ní na základě unikátního klinického výzkumu dokazuje, že nejen ženy s narozením dítěte procházejí proměnou, byť u mužů třeba není tak viditelná. A nejde jen o subjektivní přeskládání hodnot, ale o zcela objektivní, fyzické změny v mozku či v hladině různých hormonů. Tenkrát v parku před porodnicí tedy možná nešlo jen o pocit. Narození dítěte je pro muže skutečně transformací, o které toho ale dosud víme jen málo.

Vybaveni od přírody

Už když se Saxbe při studiích psychologie zabývala výzkumem rodiny, překvapilo ji, že zatímco proměny ženy pod vlivem mateřství jsou prozkoumány důkladně, nástupu otcovství se po celém světě věnovala jen hrstka vědců. Je to logické. Jsou to matky, které dítě během těhotenství nosí v břiše, tělo se jim výrazně mění a poté musejí porodit. Otcové se ještě docela nedávno porodů většinou neúčastnili a do péče o novorozence se také zapojovali spíše málo. To se ovšem v posledních několika generacích výrazně změnilo. Angažovaní otcové poctivě měnící plínky se (minimálně v některých kruzích) stali normou a Saxbe cítila, že věda na tyto proměny nestihla reagovat. „Chtěla jsem nabourat zažité stereotypy, které otce líčí jako líné, bezradné a bez zájmu,“ vysvětluje v úvodu své knihy, proč se před lety rozhodla začít zkoumat přerod mužů v otce.