Bez podpory na maturitu zapomeň

Septimánka Ester Hocká pravidelně píše články pro školní blog a pořizuje pro něj rozhovory s lidmi, kteří ji zaujmou. Hraje na klavír a ráda navštěvuje galerie, kde obdivuje moderní výtvarné umění. Maturovat bude zhruba za rok a půl, už teď však přemýšlí, kam se přihlásí na vysokou. „Nějaký humanitní obor, jako je filozofie nebo žurnalistika,“ uvažuje s tím, že by byla ráda, kdyby se v dalším studiu mohla věnovat čemukoli spojenému s psaním, mluvením nebo vystupováním před lidmi. „To je moje gusto,“ dodává.

Protože má Ester poruchu autistického spektra označovanou jako Aspergerův syndrom, její vzdělávání na jednom ze severočeských gymnázií vypadá oproti vzdělávání jejích spolužáků trochu jinak. Na některé předměty, například na matematiku nebo chemii, občas odchází ze třídy za učiteli, kteří jí látku vysvětlí individuálně – přizpůsobí jí tempo nebo pro názornost využívají vizualizaci. 

Už od školky také Ester pomáhají asistenti pedagoga. Současná asistentka například funguje jako komunikační spojka mezi Ester a spolužáky, ale také mezi školou a rodiči, pozná také, kdy už je toho na studentku moc a potřebuje pauzu. „Třicet čtyři dětí ve třídě je obrovský počet, je tam velký ruch a dcera už se pak po nějaké době nemůže soustředit, nechytá informace, jak by měla,“ vysvětluje dívčina matka, která s dcerou sdílí stejné jméno i příjmení. Zároveň zdůrazňuje, že hlavní rolí asistenta pedagoga je vést žáky k samostatnosti a postupně sám sebe upozaďovat, což se nyní děje.

Jak by Esteřino vzdělávání vypadalo, kdyby potřebná podpora nebyla k dispozici? „To si vůbec neumím představit. Určitě by nebyla tam, kde je teď, nechodila by na gymnázium,“ říká Ester Hocká starší a upřesňuje, že dcera studuje s vynikajícím prospěchem.