Euromýty

Objevují se jak houby po dešti. Vznikají z neznalosti, někdy špatným překladem a někdy také úmyslně. Uvádění euromýtů v život pak napomáhají média, která je přeberou, aniž by si zprávu ověřila, ale hlavně sociální sítě – díky nim je šíření rychlé a vysoce efektivní. Jejich vyvracení a náprava jsou pak naopak velmi zdlouhavé a ne vždy účinné. Džin z lahve „o zlém Bruselu“, který nařizuje balit koblihy do igelitu, určuje závaznou velikost vánočních stromků, zakazuje domácí zabijačky a příliš křivé okurky, už byl totiž vypuštěn a dál si žije vlastním životem.

O křivých banánech a okurkách

Mezi klasiku často opakovaného euromýtu se řadí ten o křivých banánech, podle kterého je pro Brusel přijatelný pouze takový, jehož úhel zakřivení nepřesahuje dvacet stupňů. To prý proto, aby si zákazník mohl lépe spočítat, kolik jich je v případném balení (rovnějších se do něj vejde logicky víc). Poprvé tuto informaci přinesl britský bulvár v roce 1994; tehdy evropská regule hovořila o tom, že by banány v extra kvalitě neměly mít abnormální tvar, u nižších prodejních tříd „vady“ povolovala. Tedy něco, co je v rámci obchodu normální – produkt je vždy hodnocen podle velikosti a kvality. Hlavně ale žádná zmínka o rovných banánech. K banánům se začas přidala okurka; ta správná prý musí být ideálně též v zakřivení maximálně do dvaceti stupňů. Regule týkající se extra banánů byla časem zjednodušena, u okurek zcela zrušena, nicméně zkazka o rovném ovoci a…