Ivan Pilip: Kde končí pragmatismus a začíná populismus a buranství

Není nijak překvapivé, že většina lidí je schopna politikovi, u kterého mají pocit, že hájí jejich zájmy, leccos odpustit. Poslední léta ale dávají mimořádnou příležitost sledovat, kam až jsou v takové toleranci  lidé schopni jít a jak to mění celkovou politickou kulturu ve světě.

Významným pramenem těchto změn jsou Spojené státy americké. Vezměte si takové americké oligarchy nebo významné členy Republikánské strany. Vesměs jsou nesmírně bohatí, mají významné společenské postavení a (přinejmenším měli) respekt okolí. Přesto jsou ochotni předvádět zcela nedůstojné scény nebo nevýhodná obchodní rozhodnutí jen kvůli tomu, aby se zalíbili prezidentovi, o kterém ve své většině dobře vědí, že  je narcis zaměřený výhradně na sebe, zkorumpovaný s celou svou rodinou a  popírá mnohé principy, na jakých byly USA budovány.

Elon Musk ale i tak mění algoritmy Twitteru, Mark Zuckerberg se chodí uctivě fotit do Oválné pracovny a Jeff Bezos kupuje noviny a filmová studia, aby ovlivňoval veřejné mínění. Jako bonus pak jím zakoupená společnost investuje ohromné sumy do  oslavného filmu o Melanii Trump, o kterém bylo jasné, že téměř nebude mít diváky. Kdysi důstojní a hluboce pobožní kongresmani jsou schopni nejen obhajovat autoportréty Trumpa jako Ježíše, ale také dávat do své politické charakteristiky na sítích jedinou věc: „hlasuji v 99% s D. Trumpem“ (to např. uvádí J. Cornyn z Texasu, ale podobnými hláškami se propagační materiály republikánských politiků jen hemží).

Podobné je to s odpůrci režimů ve Venezuele a na Kubě, z nichž v Trumpovi mnozí vidí spasitele. Jejich pozice je odlišná, protože je jasné, že USA jsou téměř jedinou nadějí na svrhnutí tamních odpudivých režimů. Zatčení Nicolase Madura vzbudilo velká očekávání. Zároveň si ale stále odmítají připustit, že Maduro je sice v brooklynském vězení, ale jeho zástupkyně Delcy Rodríguez nadále ovládá jejich zemi a zároveň se jí díky dodávkám ropy dostává opakovaného uznání samotného Trumpa. Naproti tomu skutečná lídryně opozice, Maria Corina Machado, jezdí po světě, setkává se s Venezuelci v exilu a politiky, ale do jediné země jet stále nemůže – do Venezuely.