Už nás nic nezastaví, tvrdí brexitové křídlo Borise Johnsona

Evropa už věří tomu, že Boris Johnson neblafuje a skutečně je odhodlán vyvést Velkou Británii z Evropské unie na konci října bez jakékoliv dohody, možná dokonce ani žádný jiný plán nemá. Zároveň Británie míří do ústavní krize, jak se vyhrocuje střet mezi Johnsonovým radikálním vládním křídlem a britským parlamentem.

Nejdříve Evropa. Evropští diplomaté se v pondělí po schůzce vyslance britské vlády Davida Frosta s hlavními evropskými vyjednavači dozvěděli, že Boris Johnson nehodlá slevit z požadavku úplného zrušení irské pojistky (což je nepřijatelné pro Brusel) a že Brexit bez dohody představuje jeho „ústřední scénář“. „Bylo jasné, že Spojené království žádný jiný scénář nemá. Nechtějí vyjednávat, to by právě nějaký plán předpokládalo,“ cituje The Guardian nejmenovaný evropský diplomatický zdroj. V této fázi je samozřejmě obtížné rozlišit vážně míněná slova od harašení tvrdými vyjednávacími postoji, nicméně Evropa dává najevo, že bere Johnsonova slova vážně - následovat bude zřejmě demonstrace připravenosti na divoký rozvod.

Zjevné odhodlání britského premiéra už mezitím otřásá domácí britskou scénou. Připomeňme si, že Johnson disponuje po prohraných doplňovacích volbách konaných v závěru minulého týdne vládní většinou jediného hlasu - a to i s podporou podivné superkonzervativní strany severoirských loajalistů DUP. V praxi je nicméně se vší pravděpodobností již teď předsedou menšinové vlády, protože desítky konzervativních poslanců se staví proti jeho radikálnímu postupu, jen zatím neměli kvůli letním prázdninám možnost hlasovat o důvěře vládě. K tomu by mělo dojít v září. A spiklenci mají za to, že Johnson se svými výhružkami chaotického odchodu z EU situaci neustojí.

Nicméně Johnsonovo křídlo se tomu směje, podle britských médií doslova. Pondělní noviny byly plné citací zprostředkovaných deníkem Financial Times, podle nějž hlavní Johnsonův poradce Dominic Cummings „doslova vyprskl smíchy“, když mu spolupracovníci sdělili představy umírněných, že premiér bude po vyslovení nedůvěry v parlamentu nucen rezignovat a celý plán na radikální odchod z EU se zhroutí.

Johnsonovi lidé v podstatě tvrdí, že jejich křídlo uchopilo moc, vymanévrovalo ze hry všechny ostatní včetně části vlastní strany a teď ho již nelze zastavit. Pokud podle této interpretace poslanci skutečně vysloví Johnsonově vládě nedůvěru, čtrnáct dní se bude sestavovat nová vláda, proces skončí pravděpodobně neúspěšně - a Johnson pak bude mít dostatek manévrovacího prostoru a moci, aby vyhlásil termín předčasných voleb až třeba na listopad nebo prosinec. Tedy na dobu, kdy už bude Británie z EU pryč, obávaná Brexit Party ztratí smysl existence a národ v krizi bude mít tendenci sjednotit se za svým vůdcem.

Na to odpůrci tvrdého Brexitu reagují spekulací, že se jim podaří ve zmíněné dvoutýdenní lhůtě sestavit jakousi vládu národní jednoty, jejímž jediným úkolem by bylo požádat EU o další odklad a vyhlásit předčasné volby. Nakolik je něco takového skutečně reálné, je zcela na individuální představivosti. Při pohledu na zcela rozhádanou a na atomy rozloženou britskou politickou scénu to v každém případě zní dosti fantasticky.

Británie se tak ocitá v nečekaně vyhrocené pozici: Johnson je ze současné vlny nacionálně populistických politiků zřejmě prvním, kdo skutečně hrozí ignorováním domácího parlamentu. Jeho poradci chtějí zákonodárný sbor otevřeně vymanévrovat v systému taktických tahů a sám premiér nevyloučil ani možnost parlament dočasně rozpustit. Opozičníci zase někdy mluví o možnosti svolat v takovém případě jakýsi alternativní parlament, což už vlastně zavání dvojvládím.

V Británii se poměrně úzká skupina poslanců se snaží dosáhnout cíle zásadně důležitého pro budoucnost země, i když se zároveň obává přistoupit na volby, jež by potvrdily, že má pro svůj krok skutečně podporu veřejnosti. Britská parlamentní demokracie se začíná otřásat v základech.