Proč nevadí, že je Barbie dvouhodinová reklama

Budoucnost kin i Hollywoodu se na chvíli zdá růžová. Postaral se o to snímek Barbie. Promyšlený a měsíce trvající plošný marketingový nálet, který připravily ruku v ruce studio Warner Bros a hračkářský gigant Mattel, se vyplatil měrou vrchovatou. Na film, který pojednává o jeho ikonické panence, se hrnulo o uplynulém víkendu zvědavé americké i světové publikum a po třech dnech si připsal rekordních 337 milionů dolarů.

Součástí marketingu byla i tajnosnubnost kolem toho, co vlastně od Barbie čekat. Jak se tvůrcům podaří vykličkovat z hlavolamu, jejž představuje panenka na jednu stranu milovaná a napodobovaná, na druhou nenáviděná a kritizovaná. Angažmá režisérky Grety Gerwig pasované do role přední feministické filmařky současnosti naznačovalo, že Barbie bude jasně pro-feministická. Ti, kdo očekávají, že jim film jednoznačně potvrdí, co všechno je s patriarchátem špatně, ale můžou být celkem překvapení.

Nejíst a létat do vesmíru

K pochopení, jak filmová Barbie roku 2023 vypadá, je třeba krátký výlet do historie. První masově vyráběná Barbie se objevila na trhu v roce 1959. Měla představovat alternativu pro dívky, které si do té doby mohly hrát jen s panenkami v podobě miminek. Barbie byla dospělá a mohla chtít všechno, co dospělé ženy – dům, kariéru, hezké oblečení, kamarádky a třeba rodinu, i když Mattel poměrně rychle upustil od výroby těhotné, méně sexy a glam „Barbie“ jménem Midge.

Barbie mohla letět na Měsíc dřív než Neil Armstrong, mohla vlastnit dům v době, kdy ženy nemohly mít kreditní kartu bez souhlasu manžela. V 60. letech ale dívky našly v plastové krabici i váhu nastavenou na 55 kilo a jednoduchou instrukci, jak si tuhle hranici udržet: Nejíst. Na Barbie se začala snášet silná kritika. Podle feministek představovala plastová panenka s vosím pasem, modelkovskými mírami, nesmyslně dlouhýma nohama, blond hřívou a věčným úsměvem patologický a svazující ideál krásy a dokonalosti. Jen krásná Barbie si zaslouží krásný dům a skvělou kariéru.