Čeho se miliardář a majitel Parlamentních listů Marek Španěl bojí víc než Ruska a Číny

V současném Česku žije jen málo lidí, kterým se podařilo z nuly vybudovat firmu s miliardovým obratem, kterou zná celý svět. Marek Španěl a jeho kolegové patří mezi ně. Původně počítačoví nadšenci během posledních třiceti let vybudovali společnost Bohemia Interactive, jejíž videohry s vojenskou tématikou se prodávají po desítkách milionů.

Pohádkové zisky investují dál, mimo jiné v mediální branži. Španěl se svým kolegou Slavomírem Pavlíčkem postupně koupili například konzervativní týdeník Echo, byznysový měsíčník Hrot, Radio Prostor nebo také internetový portál Parlamentní listy, proslulý šířením alternativních názorů a dezinformací. „Mám chuť něco dělat se systémem, ve kterém žijeme,“ vysvětluje podnikatel svou motivaci.  

Kdo sleduje jeho kanál na sociální síti X, tuší, že nespokojenost Marka Španěla se světem, v němž dokázal uspět, je v posledních letech čím dál silnější. A osobní setkání to jen potvrzuje. Současné společenské uspořádání popisuje dvaapadesátiletý podnikatel jako „progresivistický socialismus“ nebo „anarchotyranii“, společnost se podle něj nachází v „terminálním stadiu“ a demokracie chytila „rakovinu“. Jak se vlastně z hvězdy českého byznysu stal prorok zkázy západní liberální demokracie a jak by si onu kýženou změnu systému představoval?  

Kult smrti a bezducha

Když je zrovna v Praze, tráví Marek Španěl čas v pracovně na levém břehu Vltavy v nenápadné administrativní budově hned vedle nově budovaného Dvoreckého mostu. Kromě toho má jeho firma sídlo i v Mníšku pod Brdy, kde je na zahradě umístěna nepřehlédnutelná dominanta: vyřazený, ale stále pojízdný tank T-72. 

Právě vysoce realistické zobrazení vojenských konfliktů jeho hry jako Operace Flashpoint, Arma a DayZ proslavilo po celé planetě. Jejich tvůrce v minulosti opakovaně zdůrazňoval, že není fanouškem válčení, audience v jeho skromně zařízené kanceláři však brzy ukáže, že mu rozhodně nechybí vášeň pro přemítání o neblahém vývoji západního světa.  

„Civilizace končí na tom, co je její největší silou, co bývá jejím nosičem,“ vysvětluje jednu ze svých tezí a dodává, že v našem případě touto cestou k zániku bude byrokracie a specializace. „Stojím si za tím, že progresivismus je kult smrti. Je to proti životu a malým dětem,“ říká o pár minut později a dokládá to tím, že „progresivistické kruhy“ podporují eutanazii na jedné straně a umělé potraty na straně druhé. Konzervativní agendu v rozhovoru za chvíli střídá odpor k Evropské unii. „Skleněné paláce v Bruselu svou architekturou připomínají ducha jejich obyvatel, tedy bezducha,“ zamýšlí se miliardář.  

Jeho záběr je každopádně široký, a zatímco ještě před časem by vyprávění chvílemi připomínalo staré dobré konspirační teorie, dnes zní méně překvapivě, protože stejnou rétoriku volí i mnozí zavedení politici. Hranice se posunula a názory lidí jako Marek Španěl se posouvají do mainstreamu. A stejně jako u mnoha jiných, i v jeho případě se svérázný prorok liberální apokalypsy zrodil během pandemie covidu-19. 

Do té doby o něm totiž nebylo moc slyšet. Vyrůstal v sedmdesátých a osmdesátých letech na tehdy vznikajícím pražském Jižním Městě a právě tam, v obklopení betonu a paneláků, propadl virtuálnímu světu. Jeho starší bratr díky svému nadání v oblasti fyziky vyhrával školní soutěže a jednoho dne přinesl domů coby výhru první počítač Texas Instruments. Marek Španěl tehdy začal hrát ještě dřevní počítačové hry a nová záliba pak předurčila jeho budoucí kariéru.

Když padl komunismus, nejprve šel ve šlépějích bratra a studoval fyziku, ale nenaplňovalo ho to. Proto se začal věnovat hrám naplno, nejprve jako prodavač v řetězci JRC. Už tehdy však doma zkoušel vyvíjet první vlastní hry. Právě v JRC se potkal se svým klíčovým byznysovým partnerem Slavomírem Pavlíčkem, s nímž později ohromil svět s realistickými herními tituly z prostředí armády.

Herní studio zakládali bratři Španělové s Pavlíčkem v roce 1999, tedy v době, kdy končila ničivá válka v Jugoslávii, a spolu s ní desetiletí, které přineslo i další ozbrojené konflikty nedaleko českých hranic, například v Gruzii, Jižní Osetii, Čečensku nebo Albánii. Inspirace bylo dost. Přelom ve vývoji firmy nastal o dva roky později vydáním hry Operace Flashpoint, jejíž příběh se odehrává ve fiktivním konfliktu během studené války mezi Sovětským svazem a NATO. Prodalo se jí celosvětově dva miliony kusů.  

Po dlouhé roky byl strůjce českého herního zázraku veřejně téměř neznámý. Neposkytoval rozhovory, a pokud ano, mluvil výhradně o počítačových hrách. Nesdílel své názory na sociálních sítích, věnoval se hlavně firmě a svým pěti dětem. Covidem ale jeho život v ústraní skončil. Když pomalu končila covidová opatření a strašák pandemie byl na odchodu, svůj příchod na scénu naopak oznámil Španěl. Rozladěný mírou státních omezení občanských svobod se prý tehdy rozhodl, že chce se „systémem“ něco dělat a že svou roli vidí v tom, že bude „podporovat nezávislost“ skrze nákupy médií. Kromě toho začal své úvahy stále častěji sdílet na Twitteru.  

Úplně jiná kultura

Dnes o pár let později by se dalo říct, že sociální síť, přejmenovaná mezitím na X, se stala jeho vedlejším úvazkem. Své názory tu prezentuje několikrát denně. Občas jen přepíše do češtiny náhodná prohlášení Donalda Trumpa, kterého vnímá jako naději na záchranu potápějící se západní civilizace, často se věnuje demografické krizi a nízké porodnosti, jindy se vyjadřuje k České televizi, ke klimatické změně nebo k daním.  

V osobním rozhovoru je stejně jako na sítích znát, že jeho dnešní uvažování vyrůstá z atmosféry devadesátých let, na kterou jeho generace vzpomíná jako na nejsvobodněji prožitou éru. Právě tehdejší klíčové hodnoty jako individualismus, minimum regulací a maximum svobody Španěl vyznává dodnes; ale podle něj už je opustil „systém“, který dnes není svobodný ani tržní, ale progresivistický a socialistický.

Aktuální zřízení popisuje jeden z nejbohatších Čechů jako „anarchotyranii“, kterou charakterizují dva protipóly – příliš velká volnost pro jednu skupinu obyvatel a příliš velký útlak těch druhých. „Stát, který vytvořil neuvěřitelné množství předpisů a regulací, je neuvěřitelně přísný a selektivně nahodilý v tom, jak regulace dopadají na občany,“ vysvětluje.  Co to přesně znamená? Podle Španěla český stát tyranizuje své občany různými předpisy, například regulací podoby našich domácností nebo množstvím nutných povolení, která potřebují děti při cestě na letní tábory.

Anarchii prý státní orgány zase dopřávají jiným „jedincům“, kterým se tolerují drobné krádeže, takže kriminalita roste, a to následně způsobuje, že města jsou stále špinavější. Jako příklad Španěl uvádí Londýn a Dublin, ale ani Praha prý není takové anarchie ušetřena. Námitku, že Praha je oproti ostatním evropským metropolím extrémně čisté město, Španěl neochotně uznává, ale dodává, že situace se postupně zhoršuje.

Nejasná diskuse nabyde konkrétní obrysy, když Španěl jako hlavní příčinu „špinavosti“ západních velkoměst uvede změnu skladby obyvatel. Přestože toto slovo nepadne, cílem výhrad je zjevně migrace ze zemí třetího světa. „Už to není Dublin, ale úplně jiná kultura,“ shrnuje své dojmy z návštěv irské metropole.  

Podobně jako u jiných myslitelů alternativní scény nemá jeho světonázor vždy zjevnou vnitřní logiku. Jako člověk, jehož velká část myšlenek by se dala označit jako libertariánská, vidí prý Marek Španěl velký problém v tom, že se společnost posouvá od individualistického pojetí ke kolektivismu. „Kloním se k individualismu,“ vysvětluje. „Vidím totiž, že ty nejhorší režimy 20. století měly jedno společné – byly brutálně kolektivistické.“

Vzápětí ale zlehčí riziko, které znamenají dvě aktuálně nejsilnější světové totality, postavené právě na absolutní podřízenosti státní autoritě. „Někdo má pocit, že skutečné ohrožení přichází od Putina nebo z Číny, ale já si myslím, že nás bezprostředně ohrožuje právě náš závadný establishment,“ říká. Ostatně jeho náklonnost k Číně má svůj pragmatický rozměr: před lety totiž prodal menšinový podíl ve společnosti Bohemia Interactive čínskému technologickému kolosu Tencent. Partnerství si pochvaluje navzdory tomu, že zatím jeho firmě nepřineslo kýžený úspěch na miliardovém trhu.  

Racionalita prostě převáží

Zatímco v dekádě předcházející covidové pandemii měly na české politické scéně úspěch zejména protestní síly, které chtěly systém veřejné správy vylepšovat a zbavit ho korupce, společenský otřes, jaký lidstvo dosud nezažilo, zrodil mnohem radikálnější ambici. Z koktejlu povinně vymáhaného očkování, špatné vládní komunikace a nepopulárních dramatických omezení se zrodila nedůvěra v systém jako takový. Dnešní opozičníci už nemluví o reformách, ale de facto o revoluci: systém je podle nich špatný z podstaty a je třeba ho změnit.  

Marek Španěl to cítí podobně a právě strach „z vnitřního ohrožení“ prý vedl k tomu, že se začal více veřejně angažovat. V minulosti daroval 750 tisíc korun libertariánské straně Svobodní, jeho kolega Slavomír Pavlíček zase před lety poslal 300 tisíc korun hnutí SPD, prý jako přímou podporu pro poslance Radka Kotena, jehož práce se mu líbí.

Nyní Španěl říká, že svou roli nevidí v přímé podpoře politických stran, chce spíše podporovat nezávislost, což ho vedlo právě k nákupům různých médií a pomalému vytvoření nového vydavatelství. „Za covidu jsem viděl, jak zrůdnou podobu systém nabral, a tehdy jsem si řekl, že buď to budu ignorovat a tvářit se, že se nic neděje, nebo se budu snažit věci měnit,“ vysvětluje.

V dnešním světě ho dráždí řada věcí, s nimiž by rád „něco dělal“. Kromě zmíněných přihlášek na letní tábory jsou to třeba zdarma menstruační potřeby do škol, peníze daňových poplatníků pro Člověka v tísni a další neziskovky, green deal nebo státní podpora sousedského hlídání. Líbí se mu politika amerického prezidenta Donalda Trumpa nebo libertariánský přístup argentinské hlavy státu Javiera Mileie. V Česku má prý nejblíže ke straně Motoristé sobě, které drží palce ve sněmovních volbách, ale ani v jejích řadách nevidí „sílu změny“ a charismatického a přesvědčivého lídra, jako jsou právě Trump a Milei.

A jak si herní a mediální magnát vytouženou změnu systému představuje? I tentokrát se odpověď skládá z různých střípků, z nichž si posluchač musí výsledný obraz složit sám. Marek Španěl by chtěl, aby si média nehrála na nezávislá, ale aby přiznala, že píší pro konkrétní politickou stranu. Chtěl by, aby státy neposílaly peníze neziskovým organizacím. Aby stát netvořil kartel s bankami. Aby nebyla tržní ekonomika narušovaná státem. Aby o směřování státu nerozhodovaly politické strany. Aby se stát nechoval jako „mikromanažer“ a nezasahoval do životů lidí.  

Doufá především ve změnu veřejného mínění, že lid prohlédne a zvolí si – tak jako ve Spojených státech – politiky jiného ražení, než bylo posledních třicet let zvykem. Sám už nechce posílat peníze politickým stranám, ale skrze média formovat názory celé společnosti. A věří, že příchod nové doby se blíží.

„Dostáváme se do terminálního stadia, už se to rozpadá. Racionalita prostě převáží, protože má oporu v realitě. Proto jsem říkal, že zažíváme změnu, kterou vítám a která je hluboká,“ říká o aktuální podobě světa. Volbou Donalda Trumpa podle něj začíná něco nového. „Poprvé od roku 1989 to může být změna, která poměrně výrazně ovlivní to, jak budou vypadat naše životy další desetiletí.“ 

S tím nelze než souhlasit, ať už člověk vyhlíží takovou budoucnost s nadějí, nebo obavami. „Moc jsou peníze a peníze jsou moc,“ dodává ještě podnikatel, když se návštěva přiblíží ke konci. Těžko říct, kam přesně svou poznámkou míří, ale jedno je jisté: miliardář a majitel médií Marek Španěl má momentálně obojí.