V Íránu máme možnost nahlédnout do budoucnosti války

S každodenními novinovými titulky o úderech a protiúderech na Blízkém východě se válka zcela proměňuje. V prvním týdnu odvetných útoků Teheránu tvořily drony asi 71 procent zaznamenaných úderů na státy Perského zálivu. Jen Spojené arabské emiráty údajně čelily 1422 detekovaným dronům a 246 raketám během pouhých osmi dnů. Něco podobného můžeme pozorovat i na Ukrajině. V Íránu se však vynořily obrysy budoucnosti války.

Michael Horowitz a Lauren Kahn z amerického think tanku Rada pro zahraniční vztahy říkají: „Žijeme nyní v éře přesné hromadné války.“ To je ta správná fráze. Po desetiletí zahrnovala přesná válka hrstku raket Tomahawk, bombardérů Stealth nebo stíhaček. Nyní to může znamenat jednosměrný dron postavený z komerčních dílů a vypouštěný v rojích. To, co dříve vyžadovalo kapacitu velkého průmyslového národa, mohou stále častěji sestavovat, adaptovat a škálovat mnohem méně vybavené státy.

Ekonomika války se obrací vzhůru nohama. Dron typu Šáhid často stojí kolem 35 tisíc dolarů. Raketový systém Patriot stojí asi čtyři miliony dolarů, což by stačilo na nákup více než 100 dronů. Toto je nová aritmetika konfliktu: útočník utratí tisíce, obránce miliony a úspěšná obrana se tak může stát formou oslabování.

Revolucí však není jen použití dronů. Ve skutečnosti jde o novou vojenskou architekturu: levné autonomní systémy, zaměřování s pomocí umělé inteligence, komerční satelitní snímky, integrované senzory a kybernetické nástroje, to vše spolupracuje. Cílem není jen udeřit. Jde o zkrácení času – najít, rozhodnout se a zasáhnout rychleji, než se nepřítel dokáže pohnout, skrýt nebo vzpamatovat. Po loňském testování americké letectvo uvedlo, že stroje generovaly doporučení za méně než deset sekund a vytvářely třicetkrát více možností než týmy složené pouze z lidí.