Vládu zatím nemáme, ale jedna zásadní otázka už je zodpovězena: Petr Pavel není slabý prezident
Hlava státu trvá na tom, že k výkonu ministerské práce musí patřit i slušné chování. Dělá dobře
Před letošním říjnem političtí komentátoři rádi zmiňovali, že volební mandát Petra Pavla je rozdělen na dvě velmi různé poloviny. V té první spolupracuje s vládou Petra Fialy, s níž si rozumí politicky a ve značné míře i lidsky. Zatímco v té druhé narazí na kabinet, s nímž ho naopak čeká tvrdý politický boj. „Jak v něm kariérní voják obstojí?“ ptali se mnozí. Teď má prezident za sebou první vážný střet a vše nasvědčuje tomu, že na Hradě nesedí žádný politický amatér, ale spíš tvrdý soupeř.
S volebním vítězstvím Andreje Babiše řeší Petr Pavel dva politické rébusy najednou: jednak potřebuje šéfa ANO přinutit, aby konečně se vší vážností řešil svůj obrovský střet zájmů. V tom má prezident krytá záda zákonem o střetu zájmů a precedenčními rozsudky včetně výnosu Ústavního soudu.
Navíc je tady zcela srozumitelná prezidentova motivace: pokud by Babiš střet zájmů nevyřešil, ohrozí možnost jiných domácích podnikatelů, organizací a měst získat evropské dotace. A konečně pokud by prezident nezakročil, ponese za porušení zákona a za velmi rizikový konflikt s EU odpovědnost.
Mít takto jasně nalajnované hřiště je přirozeně výhoda, ale prezident si kromě toho počíná velmi obratně. Nenechal se zastrašit frontální kritikou členů a členek ANO na sociálních sítích a trvá na jednoduchém, naprosto srozumitelném požadavku, aby Babiš svůj postup vysvětlil veřejně a šéf ANO tím vsadil do hry i svou osobní reputaci.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Tajemství jeskyně Svážná studně
Ležím na břiše v úzké chodbičce, kde není možné se pohybovat jinak než plazením. Dno, strop i stěny stísněného prostoru jsou pokryté mazlavou hlínou, která při pomalém pohybu vpřed ulpívá na rukou i na oblečení. Nevím, jak daleko chodba pokračuje ani kam přesně vede, a ve světle čelovky před sebou vidím jen nohy kolegy plazícího se přede mnou. Z představy, že se nemůžu posadit ani otočit, se mi zrychluje tep a cítím lehkou paniku. Snažím se nemyslet na to, že se nacházíme desítky metrů pod zemí obklopeni ze všech stran hmotou. Jsme v srdci Moravského krasu v jeskyni jménem Svážná studna, která se před několika týdny stala dějištěm mediálního spektáklu: při průzkumu se tu zranil speleolog a jeho komplikované, zhruba dvacetihodinové vyprošťování pak v přímém přenosu sledovalo celé Česko.
