Frankenstein do každé domácnosti

Ten den bylo velmi horko. Okénkem zaparkovaného auta bylo vidět, že na zadním sedadle je malé miminko. Nehýbalo se. Policista proto neváhal. Obuškem rozbil sklo a dítě vytáhl. Dotkl se jeho krku, ale tep nenahmatal. Začal tedy – s malou nadějí – oživovat miminko dýcháním z úst do úst. Až v tom okamžiku si uvědomil, že se nedotýká malého človíčka, ale panenky.

Incident se odehrál v americkém státě New Hampshire v roce 2016. Místní policista nebyl zdaleka jediným člověkem, kdo se takto zmýlil. Takzvané „reborn dolls“, doslova „znovuzrozené panenky“, jsou mimořádně realistickými napodobeninami skutečných miminek.

To už vedlo k různým omylům a nedorozuměním. V New Yorku v roce 2019 považovali chodci panenku zapomenutou v parku za mrtvého novorozence. V Polsku o dva roky později vypadla „reborn“ panenka z rukou mladé ženě, když cestovala autobusem. Vypukl chaos a panika, autobus musel zastavit, než se celá věc vysvětlila. V roce 2025 chtěla britská sběratelka prodat panenku na on-line tržnici. Dostalo se jí vlny nenávistných komentářů, že za pár desítek liber prodává vlastní dítě.

Ultrarealistické panenky jsou často využívány jako sběratelské předměty. Někdy dokážou pomoci i v terapii, zejména párům, které ztratily vlastní dítě. Zároveň je však na nich něco morbidního. Cosi, co v mnoha lidech vzbuzuje silný instinktivní odpor. Jsou lidským bytostem až příliš podobné, a přece nejsou živé. Proto na část lidí (včetně mě) působí jako rekvizity z hororu.