Vnoučata nás vykoupí z rodičovských hříchů. Nebo v to můžeme alespoň doufat

Asi nikdo neprojde rodičovstvím bez chyby. Koneckonců, děláme to poprvé. Je možné svoje hříchy odčinit tím, že se jednou pro děti svých dětí staneme nejlepšími babičkami a dědečky na světě? Jak ukazuje čerstvá studie vědců z Porýnsko-Vestfálské technické univerzity v německých Cáchách, část lidí v to rozhodně doufá: výzkum ukázal, že čím více lidé litují toho, jakými byli rodiči, tím více touží po vnoučatech. 

Jiná rozhodnutí než ta vaše

Tým vedený psycholožkou Jasmin Dorry v analýze připomíná, že si spousta otců a matek v pozdějším věku vyčítá svá rodičovská selhání a přemýšlí, co mohli udělat jinak – vyvarovat se výchovných přešlapů, věnovat dětem více času nebo jim dávat silněji najevo své city. Prarodičovství pak pro ně představuje druhou šanci, jak k nejmladším členům rodiny přistoupit se vší péčí a láskou. Je jasné, že babičkou nebo dědou se lidé nestávají z vlastního rozhodnutí, v obsazení do této životní role lze pouze doufat. „Přesto si mohou představovat, jak v budoucnu rozkvetou coby milující a milovaní prarodiče,“ uvádějí výzkumníci s tím, že právě v těchto fantaziích bývá rodičovská lítost a touha po vnoučatech propojená.

Akademici vztah mezi rodičovskými výčitkami a touhou po prarodičovské roli zkoumali formou on-line dotazníků u 450 rodičů dospělých dětí, které – alespoň prozatím – neměly vlastní potomky. Respondentům bylo mezi 40 a 81 lety a ze tří čtvrtin šlo o ženy.