Československo po roce 1945: demokracie, nebo totalita s prvky protektorátního práva?

Zatímco v Polsku, Pobaltí nebo Maďarsku je příchod Rudé armády v roce 1945 chápán jako nahrazení hitlerovské totality jinou, komunistickou, české země si s touto částí svých dějin stále úplně nevědí rady. Československo si na rozdíl od jmenovaných států od roku 1945 až do komunistického převratu o tři roky později uchovalo některé demokratické rysy, zároveň tu však byly rozsáhlé vrstvy obyvatelstva vyloučeny z politického života nebo se staly terčem represí. Koncem letošního listopadu, v roce, kdy od konce druhé světové války uběhlo osmdesát let, proto uspořádal Ústav pro studium totalitních režimů konferenci „Rok 1945 v globálním kontextu“, která vykročila za hranice českého pohledu.

Konference se věnovala řadě témat od předválečných „námluv“ mezi Stalinem a Hitlerem přes vrcholící nacistický teror v českých zemích na konci války až k poválečné situaci a debatě mezi historiky v následujících desetiletích. „Chtěli jsme, aby zazněly různorodé hlasy z různých zemí,“ vysvětluje historik a právník Kamil Nedvědický z ÚSTR, který byl odborným garantem konference. Vybíráme několik méně známých příběhů a postřehů, o nichž se na konferenci diskutovalo.

Kominterna v šoku

Všeobecně se ví, že půl roku po obsazení Československa nacisty, koncem srpna 1939, uzavřel Stalin s Hitlerem smlouvu o vzájemném neútočení a respektování zájmů druhé strany známou podle jmen tehdejších ministrů zahraničí a signatářů dokumentu jako pakt Molotov-Ribbentrop. Pár dní poté, 1. září, Německo zaútočilo na Polsko a o sedmnáct dní později vpadl bránícím se Polákům do zad Sovětský svaz. V říjnu bylo Polsko poraženo a rozděleno mezi obě spřátelené totalitní mocnosti.