Anketa: Kde se hraje nejlepší letní divadlo

Letní shakespearovské slavnosti tradičně začínají premiérou nového kusu. A letošní inscenace po delší době vzbudila takřka jednohlasnou pochvalu. Jaké místo zaujímá tato akce na kulturní mapě Prahy? A co má vůbec splňovat letní divadelní produkce?

Jana Machalická, divadelní kritička, Lidové noviny: Letní shakespearovské slavnosti existují přes dvacet let, je to divácky velmi oblíbený divadelní projekt. A tím je, myslím řečeno vše. Nemá smysl čekat od něj víc než milé letní povyražení spojené s divadlem. Někdo by mohl namítnout, že čestný dvůr Papežského paláce v Avignonu, kde se hrají stěžejní kusy slavného festivalu, je také venkovní scéna, ale to se přece jen pohybujeme v jiných souřadnicích. Na slavnostech se pouze jednou podařilo překročit vymezené hranice letní produkce - a  to v případě Krále Leara s Janem Třískou. Jinak většina domácích divadel stále ještě považuje prázdniny za posvátné, a tak není z čeho vybírat. Osobně se každé léto těším na nový site specific projekt Divadla Continuo; letos bude v písecké sladovně. Doporučila bych i letní hraní Spolku Kašpar na hradě Kašperk, což je velice romantická záležitost včetně pochodu nočním lesem.

Martin J. Švejda, divadelní historik kritik, Divadelní ústav - Kabinet pro studium českého divadla: Letní shakespearovské slavnosti představují především kulturní, společenskou a turistickou atrakci letní Prahy. Což neznamená, že by nemohly mít i jistou uměleckou kvalitu, ale mimoumělecké záležitosti v nich hrají stejně důležitou (ne-li důležitější) roli. Můžeme se nad tím pohoršovat, ale myslím, že je rozumnější to brát jako prostý, celkem pochopitelným pragmatismem podmíněný fakt. Letošní premiéra Sen noci svatojánské v tomto ohledu, myslím, splnila své „zadání“. Ne že bych osobně tento typ produkcí vyhledával, ale ruku na srdce: Může být „letní divadlo“ vlastně z gruntu jiné?

Marie Reslová, divadelní kritička, Hospodářské noviny: LSS mají ambici stát se kulturní událostí, ale bezesporu jde také o velmi úspěšný byznys podporovaný finanční skupinou PPF. Shakespearovský repertoár má ostatně zakódovány předpoklady pro obojí, protože autor a jeho herci na grantovou podporu spoléhat nemohli. Vyvážit umění a kasu se podařilo ve třiadvacetileté historii slavností jen nemnohým. Občas publikum zívalo nad intelektuální nudou, kterou zachraňovalo hvězdné obsazení, jindy budila kritické pohoršení prvoplánová zábava a vulgární vtipy. Kdysi uspěl jako režisér Martin Huba s Králem Learem, předloni Daniel Špinar se Zkrocením zlé ženy, letos se to podařilo SKUTRu - režisérům Kukačkovi a Trpišovskému ve Snu noci svatojánské. Jejich inscenace vtipně spojuje vizuální přitažlivost obrazů s erotickými představami a jungovskou symbolikou, pikantní zábavu s nápaditou pohybovou improvizací. Otevřeně komunikuje s autorem i publikem. V srpnu se určitě jako každý rok pojedu podívat do jižních Čech na letní projekt Divadla Continuo nazvaný Ve sklepě. Má být o tom, co zdánlivě nepotřebujeme a odkládáme někam hluboko. O životě pod povrchem.

Eva Kyselová, divadelní kritička, Katedra teorie a kritiky DAMU: Myslím si, že LSS mají jednoznačné zaměření (jedná se - řekněme - o sofistikovanější letní zábavu) a svůj divácký okruh, kterému jsou inscenace a dramaturgie jistě přizpůsobené. Vždy jsem pozitivně hodnotila snahu o česko–slovenské koprodukce, které pracovaly s různými překlady Shakespearových her – byla to zajímavá konfrontace úrovně překladů, ale i interpretačních východisek dvou blízkých divadelních kultur; bohužel se v poslední době slovenský zájem omezil pouze na překlady Ľubomíra Feldeka. Z letošních inscenací jsem viděla nové zpracování hry Sen noci svatojánské v režii dua SKUTR, ze kterého jsem příliš nadšená nebyla, ale inscenace splňuje dramaturgické požadavky (je vizuálně zajímavá, má atraktivní  obsazení, zapadá do specifického divadelního prostoru). Mrzí mě, že se do Prahy znovu nedostane slovenské nastudování Richarda III. v režii Mariána Pecka. Myslím si, že se tím naruší tradice dialogu slovenských a českých inscenací LSS. Jinak za mimořádné letní divadelní zpestření považuji Vyšehrátky, který se sice koná až v září a je zaměřený primárně na dětské publikum, ale výborně komunikuje i s publikem dospělým. Oceňuji i snahu Studia Damúza, které hledá a oslovuje nové potencionální tvůrce, kterým dává příležitost.

Radmila Hrdinová, divadelní kritička, Právo: Letní shakespearovské slavnosti se od svého vzniku ocitají ve dvojím ohni nároků a očekávání – lze je vnímat jako nezávaznou letní podívanou, která má diváky především pobavit, ale zároveň se od inscenátorů očekává i osobitý koncepční přístup k shakespearovským titulům. Naplnit onen druhý cíl se v minulosti podařilo málokdy, snad jen v případě Hubovy inscenace Krále Leara s Janem Třískou v roce 2002. V posledních letech plnily LSS spíše roli letní podívané, čemuž odpovídá i volba komediálních titulů i inscenátorů. Ovšem režisérskému duu SKUTR se letos premiérovou inscenací Snu noci svatojánské podařilo ideálně propojit obojí – jejich inscenace je divácky atraktivní, a přitom přináší osobité vidění Shakespearova textu. Za přínosnou pokládám účast slovenských inscenací na českých scénách; mrzí mě, že loni ani letos nedošlo ke konfrontaci obou inscenací Richarda III.

Vladimír Mikulka, divadelní kritik, Svět a divadlo: Letní shakespearovské slavnosti jsou nejviditelnější divadelní podnik v Praze. Je to akce přiznaně komerční, která cíleně vychází vstříc vkusu a někdy i nevkusu velmi širokého publika. Což znamená, že od ní už dávno nelze očekávat umělecky převratné inscenace. V rámci letního divadla ovšem patří k tomu lepšímu - a sympatické je i to, že se snaží oslovovat i mladší (a nesporně kvalitní) divadelníky. Příkladem jak výše zmíněného oslovování, tak i „vycházení vstříc“ je i letošní Sen noci svatojánské režírovaný tandemem SKUTR. Mým nejsilnějším tipem na dobré letní divadlo je novocirkusový festival Letní Letná. Nebo amatérský „megafestival“ Jirárkův Hronov - co do umělecké úrovně velmi kolísavý, ale po společenské stránce neobyčejně příjemný.

Recenzi Vladimíra Mikulky na letošní Sen noci svatojánské režírovaný tandemem SKUTR najdete v Respektu číslo 30/2013 pod titulkem Moderní divadelní pop

Foto k textu: Viktor Kronbauer, © AGENTURA SCHOK, Letní Letná a HN