Z divadla chrám a z punku modlitba

O své akci, kdy začaly v únoru 2012 skandovat v moskevském chrámu Krista Spasitele text písně Matko Boží, vyžeň Putina, mluvily Pussy Riot jako o punkové modlitbě – a podobně režisér Jiří Adámek Austerlitz koncipoval stejnojmennou rozhlasovou hru, v níž zachytil příběh této feministické skupiny na pozadí putinovského Ruska. Ještě víc tento rozměr vystupuje během scénického ztvárnění hry, které mělo nedávno premiéru v divadle Alfred ve dvoře. „Matko Boží, smiluj se a staň se feministkou,“ zpívají úpěnlivě tři ženské hlasy za doprovodu živého orchestru a vytvářejí sugestivní obraz sílící totality, proti níž stojí stále utlačovanější „sen o lepších dějinách“.

Premiéra přitom nemohla být dramatičtěji načasovaná. Přišla v době, kdy původní hra získala zvláštní ocenění v nejprestižnější rozhlasové soutěži kontinentu, Prix Europa. A jen pár týdnů poté, co byly další členky skupiny v Rusku v nepřítomnosti odsouzeny k desíti letům vězení. Tentokrát za šíření „falešných informací o ruské armádě“. Pussy Riot silně kritizují válku na Ukrajině a Putina označují za válečného zločince.

Rusky, které s kuklami na hlavách před více než deseti lety kritizovaly patriarchální společnost, církev i Putina, přitom bylo a je snadné zavrhnout. I mnohým v Česku přišlo jejich chování nevhodné, stačí si vzpomenout, jak se o nich vyjadřoval exprezident Miloš Zeman. Také proto chtěl Austerlitz téma otevřít.

„Spojil jsem si to s tím, co znám z četby, když šli bolševici proti Plastic People,“ popisuje pro Respekt s tím, jak byla vládnoucí komunistická strana v tehdejším Československu přesvědčená, že tvrdý zákrok proti „divným máničkám“ nikoho zneklidňovat nebude. Podobně vnímá Putinův útok na feministky bojující za svobodu slova, které pobuřovaly už svým oblečením a staly se snadným cílem režimu nejen proto, že si dovolily kacířsky protestovat v kostele. Ale kdo je ve skutečnosti větším hříšníkem?