Namísto záchrany lidských životů stát ušetřil peníze na dva kilometry dálnic

„Vy všichni ta čísla znáte,“ začíná svou řeč ředitel Člověka v tísni Šimon Pánek. Později jedno z čísel označuje za „vtip“, respektive anglicky za „joke“. Sedíme v jedné ze zasedaček české pobočky Evropské komise na pražské Národní třídě a on-line jsou s námi přítomni také zástupci Bruselu, kteří chtěli vyjádřit podporu místním neziskovým organizacím.

Děje se tak ve chvíli, kdy vláda Andreje Babiše podle prvního návrhu rozpočtu plánuje stopnout peníze na pomoc lidem v zahraničí a v konečném důsledku i těm v Česku. Podobně jako tomu bylo u rušení USAID Donaldem Trumpem a Elonem Muskem v loňském roce, i tentokrát jsou ve hře doslova lidské životy. A na rozdíl od Spojených států, které díky své síle, cynicky řečeno, nepotřebují hledat důvody pro svou relevanci, i reputace Česka.

Ministerstvo škrtá podporu služeb, které z velké části zajišťuje svými kapacitami český neziskový sektor, o desítky procent. Zástupci neziskovek v obecné rovině nerozporují politickou legitimitu debaty o potřebě financování konkrétních projektů. Tady je ale – jak ve svém projevu připomíná také Pánek – patrná změna směru, kterým se podoba financování ubírá. Tedy že nejde o kosmetické úpravy, ale o potvrzení rétoriky ministra Petra Macinky od jeho nástupu. Česko coby stát se v regionech, kam pomoc z relativně bohaté země roky směřovala, prakticky přestává angažovat.

Prostě nebudou peníze

Pánek a zástupci dalších asi dvou desítek společností se sešli z iniciativy eurokomisaře Jozefa Síkely, který má v rámci svého portfolia na starosti právě pomoc s rozvojem zemí mimo Evropskou unii. Síkela přítomným vysvětluje, že cílem dnešního setkání je zjistit, jaké dopady budou mít čerstvé kroky české vlády na působení Česka i Evropy v zahraničí. „Chci také vyjádřit podporu vaší práci,“ říká přítomným eurokomisař. „Expertiza neziskových organizací, roky sbírané zkušenosti a osobní nasazení jsou nenahraditelné a útoky proti nim oslabují zahraniční politiku celé Evropy. Bohužel dnes se občanská společnost v České republice dostává pod výrazný tlak nové vlády,“ dodává.

Setkání trvá asi hodinu, během níž se zástupci neziskovek dotazují na možnosti další podpory a možné strategie, jak výpadkům financí čelit. „Situace, ve které teď jsme, je tak trochu ,out of the box‘. Proto apeluji, abychom i my v úvahách, jak jí čelit, mysleli ,out of the box‘,“ říká v závěru Šimon Pánek. Kolegové nad takovými „neotřelými“ nebo „kreativními“ řešeními sice přemýšlejí, ale mezitím vysvětlují svým zahraničním pobočkám nebo kolegům působícím v humanitárními krizemi postižených státech, že na drtivou část jimi poskytované pomoci prostě nebudou z Česka peníze.

Spousta argumentů a informací ohledně pomoci v zahraničí skrze neziskové organizace s podporou českého státu již ve veřejném prostoru zazněla. Systémově jde o dvacet let budovanou strukturu, která Česku přinesla mimo vší pochybnost ve sféře evropských kolegů i diplomatů a politiků místo na mapě, čitelnost a respekt. I když financování nikdy nedosahovalo mezinárodně doporučených hodnot (s výjimkou roku 2022 při zesílených investicích na integraci uprchlíků z Ukrajiny), bylo vždy převážně stabilní a předvídatelné.

To se podle všeho mění. Shrňme si oficiální čísla, která najdeme v rozpočtu. Škrty na humanitární pomoc atakují podíl 70 procent (ze 165 milionů na 50 milionů korun), na zahraniční rozvojovou spolupráci o 40 procent (z 562 milionů na 334 milionů korun) a na Program transformační spolupráce má místo loňských 100 milionů korun jít pouhých 30 milionů.

K tomu přidejme ještě totální seškrtání půl miliardy na humanitární, stabilizační a rekonstrukční pomoc určenou přímo Ukrajině. Připomeňme, že zmíněné peníze jsou v celkovém součtu kapkou v moři státního rozpočtu. V posledních dvaceti a více letech však český stát těmito prostředky skrze neziskový sektor pomáhal desítkám tisíc lidí přímo na místech zasažených přírodními katastrofami, rozvíjejícím se státům, disidentům, novinářům nebo právníkům v zemích ovládaných diktaturami.

Dotkne se to také nás

Jednou z přítomných je i ředitelka organizace ADRA Miroslava Čančíková Illetšková. Letos mohla organizace oslavit dvacáté výročí spolupráce s ministerstvem zahraničních věcí na humanitárních projektech po celém světě. Místo toho teď počítá, kde všude budou chybět peníze. Dvacet let fungování v rámci programů ministerstva zahraničních věcí dalo organizaci strukturu, předvídatelnost a důvěru obyvatel v regionech, kde operuje. „To vše se zpřetrhá,“ říká ředitelka. Pokud by se v nějakém čase financování pomoci znovu nastartovalo, bude se v místech, kde ADRA nyní pomáhá, začínat od nuly – a často v minusu.

Současný stav například nedovolí pracovníkům provést stovky bezpečných porodů v Kambodži a v Jemenu ročně. Tamtéž nebude možné uskutečnit lékařské konzultace, což tamní obyvatelé využili v celkem 28 tisících případech. Asi dva tisíce dětí ztratí přístup ke vzdělávání v oblastech menstruační hygieny a prevence sexualizovaného násilí.

V Sýrii se ADRA podílela na stavbě vodohospodářské infrastruktury, opravě komunitních center a škol, kde dětem se sluchovým postižením pořídila naslouchadla. „Za deset let jsme pomohli více než 70 tisícům lidem, a to výhradně díky penězům české vlády a našich soukromých dárců,“ shrnuje Čančíková Illetšková. To vše teď má skončit.

Za dvacet let český „nezisk“ vybudoval často velice specifické dovednosti. V případě organizace ADRA výpadky znamenají, že někde přestane pomoc fungovat úplně, jinde svou práci ztratí „jen“ jednotky pracovníků, kteří ale často fungují jako klíčoví manažeři pro zajištění pomoci. Situace se dotkne i Česka. O své místo mohou přijít lidé, kteří pomoc koordinují z Prahy a již, třeba v čase přírodní katastrofy, jako je tornádo na jihu Moravy, pomáhají „doma“.

V delším horizontu výpadky znamenají menší stabilitu v regionech, kde se české neziskové organizace zapojují, což je líčeno jako riskantní vzhledem k předpokladu zvyšování migrace tamních obyvatel do Evropy. „Pro mě je hlavní argument, že lidé nebudou moci žít v důstojných lidských podmínkách a bezpečí, každý den se k nám dostávají takové příběhy. Jestli ale Česko slyší na migraci, pak ano, je tam i tato hrozba,“ říká ředitelka organizace ADRA.

ADRA je součástí takzvaného FoRS – Českého fóra pro rozvojovou spolupráci, čítajícího 30 organizací, které s podporou státu pomáhají v zahraničí. Pavel Přibyl, ředitel tohoto sdružení, škrty v rozpočtu předpokládal. „Ale nepředpokládalo se, že na humanitární pomoc zbude částka, která se jeví jako výsměch. A samozřejmě se nepředpokládalo, že z půlmiliardy na humanitární a stabilizační pomoc Ukrajině nezůstane ani koruna,“ říká Přibyl. „Vláda přitom v sumě škrtla peníze, které vycházejí zhruba na průměrnou cenu výstavby dvou kilometrů dálnic,“ dává Přibyl pro srovnání Macinkou avizované šetření do reálného kontextu.

Reputační riziko

Toto šetření, zdůrazňují zástupci neziskového sektoru, má dalekosáhlé důsledky. Zaprvé, jak už bylo zmíněno, na škrty se začínají ptát partnerské země i světoví aktéři a pro Česko z nich může plynout reputační riziko. Na pomoc je navíc napojená státní správa, akademický sektor i byznys.

Zejména stopka peněz pro Ukrajinu, které například pomáhaly s léčbou zraněných civilistů, může v kombinaci s dalšími aktivitami vlády (mezi něž patří odmítnutí Česka ručit za půjčku 90 miliard eur) nakonec vést k menší ochotě vpustit Česko do projektů na poválečnou rekonstrukci Ukrajiny. Nejde v současnosti o nic definitivního, jak říkají někteří aktéři v Bruselu, nicméně podobné škrty pozici Česka rozhodně nepomáhají.

Rozpočet má za sebou zatím první čtení, a může tak ještě dojít k přesunům peněz. V tomto týdnu například zasedá zahraniční výbor, který má na programu mimo jiné i Macinkovy škrty. Debata je tak stále na začátku.