První jeviště

Hned tři širší nominace na ceny Magnesia Litera získal román pro dospívající Já, Tran a všechno ostatní od absolventa dějin umění Martina Kanaloše. Není to poprvé, co se čtenářstvu představují hrdinové a hrdinky z řad menšin, premiérově je však autorem mladík s česko-romskými kořeny. Může se to zdát nepodstatné, ale prožité zkušenosti se propisují do překvapivě mnohovrstevnaté prózy.

Sedmnáctiletý Dezider Lakatoš je outsiderem ve všech směrech: je poloviční Rom z neúplné chudé rodiny, přitom uvědomělý student gymnázia a fanoušek astrologie a astrofyziky. S nejlepším kamarádem Tranem, polovičním Vietnamcem, který žije jen s babičkou, na sebe tak trochu zbyli a ze své osamělosti udělali přednost; nejsou vyloučení, jsou výjimeční. Děj se točí kolem komického incidentu, kdy špehovali dívčí večírek, a teď se bojí, že budou mít potíže s policií. V zájmu o opačné pohlaví jsou totiž zcela srovnatelní se svými vrstevníky. O mladých ženách se tu mluví jako o štětkách, střední ekonomické škole se přezdívá děvkárna a holky podle nich „dokážou být větší mrchy než kluci“. Když ale dojde na konkrétní setkání třeba s Ukrajinkou Ruslanou, ukazuje se, že za silnými slovy se skrývá nejistota a strach z odmítnutí, kterých už si oba zažili víc než dost.

Podobně unáhlené soudy vynáší hlavní hrdina jeden za druhým, jeho morálka se zdá být neochvějná; přestože má trefné postřehy, svou povýšeností může být až protivný. Když ale příběh nabere na absurdnosti a nelogičnost okolností je vyšponovaná na maximum, přijde twist a s ním prozření. Dezider si uvědomí, že stačilo málo, aby porušil své zásady a choval se stejně jako příslušníci majority nebo obecně dospělí, které odsuzuje: „A já přitom křivdil tolika lidem! Svým rodičům, svému nejlepšímu kámošovi Tranovi, kterému jsem neřekl, že je jeho babička v nemocnici, lidem z mého okolí, a dokonce i lidem, které ani neznám, jako je ta kočka z protějšího paneláku. A nedá se to vrátit zpátky.“

Deziderovy reakce jsou přepjaté, jak to v pubertě bývá, ale autor je odlehčuje ironií, takže i pokus o sebevraždu vyznívá jako zábavná historka. To je zřejmě důvod, proč se kniha kromě nominací na nejlepší knihu pro děti a mládež a na nejlepší debut objevila také v širším výběru kategorie humoristické knihy. A je to humor nekorektní, vycházející z předsudků a kritiky většinové společnosti. „,Ty píčo! Dneska jsem jim tam musel kopat díru na bazén!‘ svalil jsem se na postel. ‚Typickej Cigán! Musel makat, tak teď brečí,‘ smál se Tran,“ špičkují se mladíci.