0:00
0:00
Astrounat Brázda
Odvaha nejen číst

Audit Jana Macháčka23. 12. 20104 minuty

Veselé vánoce: věci do tašky, vodu k jídlu a tak

  • Autor: Respekt
• Autor: Respekt

Jak se sluší a patří, nebudu dnes řešit ani globální nerovnováhy, ani eurokrizi, ani českou vysokou politiku. Zůstanu u věcí přízemnějších, leč důležitých pro to, jak se člověk v této zemi každodenně - tedy i o Vánocích - cítí.

↓ INZERCE
Inzerce Budvar
Inzerce Budvar

Jsou to věci, které asi napadly mockrát každého, kdo se občas pohybuje po Evropě nebo po světě, a zároveň to jsou věci, o kterých jsem si myslel, že je dávno bez problémů převezmeme, protože většina civilizačních, kulturních návyků, norem a všemožných užitečných věcí se vůbec šíří přebíráním, kopírováním a napodobováním.

Takže za prvé: když člověk nakupuje v cizině, dá mu prodavač sám zboží automaticky do tašky. Proč? Nemyslím si, že jde o výraz úslužnosti vůči zákazníkovi. Ani nejde jen o větší komfort zákazníka, který často táhne ještě nějaké jiné tašky. Jde o postup praktický a oboustranně výhodný.

Prodavač dává věci do tašky protože to umí rychle, asi desetkrát rychleji než kdokoli z nás. Stihne obsloužit více zákazníků, více se jich zařadí do fronty, která rychle ubíhá. Lidi si toho rádi a více koupí.

Český prodavač to nahází před vás na pult i s taškou a pak se na vás pohrdlivě kouká, jak vám to nejde, jak se potíte. Je naštvaný, že s tou svou hromadou zdržujete, a naštvaní jsou hlavně ti lidé za vámi.

A teď si ještě představte, že přijde obnoxiózní a nenapravitelný vychovatel prodavačů Macháček a začne prosazovat to, na co si rozmazleně zvykl v cizině: můžete mi to dát, prosím, do tašky? Nemohu, to my neděláme, dejte si to tam sám. Lidé vzadu ve frontě pění, ale já to přece dělám pro jejich dobro a svobodu! Jsou to i jejich lidská práva! No, musím říct, že moc často na tohle „pruzení“ odvahu nemám.

Doufal jsem, že s tím začnou vietnamští obchodníci, ale neděje se to. Oni k nám totiž nepřišli od západu, ale z východu. Znají jen českou, maximálně ještě jinou postsovětskou obchodní kulturu.

Zajímavé je, že do tašky se u nás zboží nedává ani v nadnárodních řetězcích, třeba ve firmě Relay, kde mají regály stejnou barvu jako kdekoli na světě a prodavači stejná trička. Když přijde někdo z Relay do Česka na inspekci, proč jim to s tím dáváním do tašky neporadí?

Museli by ty prodavači - když dávají věci do tašky - mít taky vyšší plat? Těžko. Nevím. Tihle lidé všude na světě pracují za velmi nízkou či minimální mzdu.

Další věc je voda. V jakékoli hospodě, restauraci či kavárně vám nalévají vodu. Voda z vodovodu je ve sklenici pořád, zpravidla s ledem a citrónem, personál pořád dolévá, sklenice nezůstane prázdná.

V Česku číšníci vodu nepřinesou, ani na požádání. Kam by prý přišli, kdyby každý pil vodu zadarmo? Pivo je levnější než voda v láhvi a je ho ve sklenici víc. Není to absurdní?

Zajímavé je, že ty restaurace všude na světě, kde vám dají vodu zdarma, nezkrachují. Proč by tedy měly krachovat v Česku? Majitelé českých hospod a restaurací nejezdí nikdy do ciziny, aby k nám přenesli pokročilý civilizační návyk?

S jinými věcmi se zase moc páráme. Obyčejné léky, co nejsou na předpis, se v cizině běžně prodávají v drogerii a s nimi je tam ještě papírnictví, obuv, nápoje, trafika a kdoví co ještě. Povídat si s prodavačem, jaký si koupit Brufen nebo vitamin - na to na západě jaksi není čas.

O zametání sněhu, autech parkujících na chodníku, stojanech na kola, cyklostezkách, veřejném prostoru, ženách v politice a odporných blikajících hernách píšu často, tak to nebudu dnes opakovat…

Samozřejmě přemýšlím, jestli je normální, že se některé věci prostě nepřenáší, že je na ně globalizace krátká.

No, abychom nebyli černobílí, člověka v cizině také leccos štve. Třeba pivo je v hospodě někdy dražší než víno. Láhev obstojného vína k jídlu stojí stejně jako půllitr piva. Když se člověk zamyslí nad výrobním a distribučním procesem, rozum mu to nebere.

Třeba v Americe zaujme obrovské množství igelitového a papírového odpadu spojeného se stravováním a nakupováním. Všichni jsou hrozně „organic“, ale odpadu spíš přibývá.

A člověku taky vrtá hlavou, že mnoho řemeslníků a opravářů všeho možného neví o své profesi vůbec nic. Profesionalita málo kvalifikovaných lidí pracujících za nízkou mzdu klesá. Je to jen tou nízkou mzdou? Ta byla přece relativně nízká vždycky.

Ale konec předvánočního brumlání. Vlastně jsem se jen chtěl se čtenáři podělit o názor na jakési zdánlivě jednoduché záhady, které mi rozum nebere. Co si o tom myslíte vy? Veselé vánoce!


Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].

Mohlo by vás zajímat

Aktuální vydání

Pojďme si promluvit o mužích
Zobrazit články