Když vyhraje šampionát Brazílie, uškodí to tamní ekonomice

To, že se intelektuálové zajímají o fotbal a mnozí o něm pozoruhodně píšou, je známá věc. Koneckonců u nás Eugen Brikcius či Tomáš Kafka dokonce píšou o fotbale básně. Ve světě teď ale přichází do módy, že o kopané píšou ekonomové a různí ekonomičtí a byznys činovníci.

Tak například ekonom Anatole Kaletsky, který šéfuje Sorosovu institutu pro nové ekonomické myšlení a je komentátorem agentury Reuters, tvrdí, že pro brazilskou ekonomiku by bylo vlastně dobře, kdyby Brazílie nevyhrála, nebo se dokonce umístila velmi špatně.

Pokud totiž Brazílie vyhraje, je velmi pravděpodobné, že Dilma Rousseffová se stane podruhé brazilskou prezidentkou. Pokud Brazílie prohraje, budou z toho Brazilci vinit rovněž ji; kromě toho se bude dokonce počítat, kolik to celé stálo, a to se bude poměřovat neúspěchem.

Podle Kaletského je totiž zjevné, že Rousseffová brazilské ekonomice škodí. Průměrný ekonomický růst v Brazílii činí za vlády Rousseffové pouhá 1,5 procenta ročně a sny o tom, že by Brazílie mohla předehnat Mexiko nebo Rusko, se rozplynuly. Rouseffová přitom politicky žije z toho, že reprezentuje stejnou ideologii a pochází ze stejné strany jako její předchůdce Lula da Silva.

Jenže za vlády prezidenta Luly rostla ekonomika v průměru o pět procent a Brazílie byla jednou z nejoceňovanějších světových ekonomik. Brazílie potřebuje reformy na straně poptávky: lepší vzdělání, infrastrukturu, racionálnější daňový systém, větší otevřenost obchodu, a na to asi současná prezidentka nestačí.

Hezkou sérii připravila pro své čtenáře agentura Bloomberg. Oslovila slavné a důležité ekonomy, aby napsali komentář o fotbale, a pak požádala Jima O‘Neilla, bývalého šéfa banky Goldman Sachs a znalce fotbalu, aby to ještě glosoval.

Philipp Hildebrand, bývalý guvernér švýcarské centrální banky, napsal třeba článek o tom, že pro Švýcarsko nebyl uplynulý rok jednoduchý. Referendum proti imigraci zhoršilo vztahy s Evropskou unií a transformace švýcarského bankovnictví do postkrizového světa je vleklá a nákladná. Švýcarský fotbal však není tak tupý, jako je dnes podle autora švýcarské bankovnictví. Švýcarsko se může stát černým koněm celé soutěže.

Během kvalifikace neprohrálo v deseti zápasech za sebou a má patrně nejlepší obranu z evropských týmů. K tradiční švýcarské dobré organizaci a disciplíně přibylo mládí, dynamismus, chytrost a dravost. A navzdory protiimigračním náladám ve švýcarské společnosti vznikl tým, který je na imigraci založen. Kapitán se jmenuje Gökhan Inler a hlavní útočník Xherdan Shaqiri. Ve švýcarské lize hraje pouze sedm z třiadvaceti hráčů.

Bývalý šéf Goldman Sachs Jim OʼNeill oponuje a tvrdí, že Švýcarsko by nemělo být dobré ve fotbale, protože by to nebylo fér, když se mu tak daří ve všem ostatním. Když je to tak krásná země a úspěšná ekonomika, proč by mělo být Švýcarsko ještě dobré ve fotbale? Nicméně OʼNeill je nalomen a připouští, že se celý svět možná mýlí, když považuje za tajného favorita Belgii – třeba je to právě Švýcarsko.

Bývalý hlavní ekonom Evropské centrální banky Otmar Issing zase vzpomíná, jak v roce 1954 – když hrálo Německo finále mistrovství světa – pracoval jako číšník v rodinné restauraci ve Wolfsburgu. Celá hospoda poslouchala rádio, a vždycky když musel do sklepa pro víno, dostalo Německo gól. Pak do sklepa přestal chodit a Německo vsítilo své tři slavné góly Maďarsku, které bylo tehdy favoritem.

Issing si ale myslí, že Německo letos nevyhraje. Tým má prý nejlepší za sebou, ostatně podobně jako německá ekonomika. Jim O‘Neill to glosuje tak, že by možná nebylo od věci, kdyby podobně byla řízena měnová politika Evropské centrální banky. Před klíčovým hlasováním by měli poslat Němce do sklepa pro víno.

Snad stojí ještě za zmínku, že Mervyn King – bývalý guvernér Bank of England – zase konstatuje, že co se týče inteligence, nelze prý anglické reprezentanty srovnávat s německými. Zdaleka nejinteligentnějším anglickým hráčem je prý Wayne Rooney.

Přečteno v úterý v Českém rozhlase Plus