Glen Hansard a investice do neumělé inteligence

V době, kdy mnozí vzývají úpadek lidské inteligence, aby si různé politické síly udržely moc, roste závratnou rychlostí inteligence umělá. Svěřujeme jí stále víc ze svých životů, svěřujeme jí i své známky lidskosti, jako jsou hlasy, tváře, emoce. Kritičtí odborníci na umělou inteligenci varují před řadou aspektů. Jedním z nich je i to, že nepřemýšlíme o tom, co bude náplní naší práce, až ji umělá inteligence nahradí. 

Přijde mi důležité přemýšlet i o tom, co v té souvislosti ztratíme na svém „lidství“. Práce s sebou přináší mimo jiné i kontakty s jinými lidmi. Jsme vystaveni interakci, která nás nutí pracovat se svými emocemi, argumentačními schopnostmi, empatií a podobně. Pokud chceme, umíme udělat život lepší sobě i ostatním už jen tím, jak se k nim chováme. Co se s námi stane, když tenhle kontakt zmizí? Nebo se výrazně omezí?

Je třeba vítat vynálezy, které lidem usnadňují práci. Při čtení geniálního George Orwella mě zaujal a pobavil jeho nářek z roku 1945: „Pokaždé když myju nádobí, divím se, jak nevynalézavé mohou být lidské bytosti, které jsou jinak schopny plout pod mořem a létat v oblacích, a přece se jim zatím nepodařilo vymýtit z každodenního života tuhle odpornou a časově náročnou dřinu.“ Myčku a celou řadu dalších pomocníků využíváme dnes a denně. U jiných „možností“ ale vyvstávají i obavy.

Když se rozběhla debata o omezování výuky překladatelství na univerzitě, zaznívaly nadšené hlasy, že to už nebude potřeba, vše nahradí umělá inteligence. Časem se to možná i stane, protože kvalita překladů se neustále zlepšuje. Experti radí lidem, kteří se ptají, jestli jejich práci nahradí umělá inteligence, aby se podívali, zda už dnes umí, byť nedokonale, jejich zaměstnání nahradit. Pokud ano, je velká pravděpodobnost, že o práci jednou přijdou. Sám dnes pravidelně čtu dánské či francouzské noviny díky automatickému překladu, což je velká výhoda.