To jsem nikdy nedělala, to zvládnu

Před snídaní se jdu projít. Příliv Atlantiku nemilosrdně buší do pláže. Včera jsem do moře vlezla, a hned první vlna mě hodila do „pračky“. Písek jsem z vlasů vyčesávala skoro půl hodiny. Jsme na podzimní dovolené ve Fonte da Telha a oceán tu má opravdu sílu. 

Nevím, co mě včera popadlo, že jsem se přihlásila na lekci surfingu. Asi okamžik euforie při procházce opuštěnou pláží po měsících intelektuálního brouzdání na vlnách technologické firmy... 

Nebe je šedé, lehce prší. Paolo mi na suchu ukazuje, jak se z lehu na prkně zvednout do stoje. Vyber si silnější nohu, zvedni se do poloprkna a dlouhý krok vpřed. 

O surfování jsem nikdy předtím ani na vteřinu neuvažovala. Takže jsem netušila, že jedním z klíčových předpokladů surfaře jsou silné a mobilní kyčle. K tomu mám dost daleko – doma v Česku jsem v přípravě na umělou kyčli. Vybírám nohu, která je vůbec schopna požadovaný pohyb aspoň naznačit. Místo dlouhého vkročení rychle improvizuji dva rychlé mini krůčky, taková surfařská čača. Vypadá to slibně... Tedy dokud to zkouším v písku.