Proč to herečky a herci potřebují?

Až se toto pondělí budou udělovat literární ceny Magnesia Litera, z pódia Nové scény Národního divadla nikdo nebude vyhlašovat „spisovatelku roku“ a následně „spisovatele roku“. Genderové rozdělení zdejší literární scény by všichni brali v lepším případě jako nesmysl, v horším jako urážku. Porota tak bude jako každý rok rozhodovat, kdo podle ní napsal nejlepší prózu, poezii či naučnou knihu, ať už jde o ženu nebo muže.

V herectví to ale z mnoha důvodů takhle nefunguje. Ať už jde o Oscary nebo České lvy (případně Ceny české filmové kritiky, Ceny divadelní kritiky i Ceny Thálie), důsledně se rozdělují tak, aby měla obě pohlaví po své laureátce, respektive laureátovi. Prý je to tak spravedlivější. Do rostoucí debaty, že pokud by chtěli být organizátoři cen opravdu féroví, museli by umělce rozdělovat i podle genderu, k němuž se hlásí, nyní hodil vidle filmový festival Berlinale. Minulý týden jeho pořadatelé oznámili, že po čtyřiašedesáti letech ruší tradiční dělení a od příštího roku budou udílet ceny „genderově neutrální“. Vítězka či vítěz si tedy odnese pouze jednoho Stříbrného medvěda za nejlepší výkon v hlavní a jednoho ve vedlejší roli.

Na tomto místě zřejmě ztrácíme ty ctěné čtenáře, kteří právě zapínají Caps Lock a pouštějí se do psaní komentářů o dalším důkazu konce starého dobrého světa. My ostatní se můžeme zamyslet, proč vlastně na rozdíl od literatury, architektury či výtvarného umění potřebují filmaři a divadelníci speciální ceny pro ženy a muže. Dokonce i v…