Náš domácí úkol

Pokud si někdo dosud nevšiml, že česká politická reprezentace navenek nemluví jedním hlasem, naskytla se mu k tomu minulý týden ideální příležitost. Do Prahy přijel na pracovní návštěvu americký ministr zahraničí Mike Pompeo, a přestože schůzky v pražských palácích doprovázely úsměvy a přátelská atmosféra, republikánský politik musel odjíždět s pocitem, že pokud by do budoucna potřeboval zjistit český pohled na nějakou záležitost, musel by telefonovat přinejmenším na čtyři čísla – na ministerstvo zahraničí, Úřad vlády, Hrad a nejnověji i do Senátu. Tato roztříštěnost způsobila, že i když Pompeo přivezl do Česka několik srozumitelných otázek, jasných odpovědí se, alespoň prozatím, nedočkal.

Jádro, byznys, vědci

Na svoji středoevropskou túru – po Česku ho čekaly Polsko, Rakousko a Slovinsko – vyrazil Pompeo ve chvíli, kdy se kvůli obchodním sporům a rostoucím velmocenským touhám Pekingu vyostřila slovní konfrontace mezi Spojenými státy a Čínou. Amerika se na rozpínavou a sílící Čínu dívá s podezřením a snaží se omezit její politický a ekonomický vliv ve spojeneckých zemích. A to samé platí také o Rusku. Varování před oběma východními mocnostmi rezonovalo v každém zdejším Pompeově veřejném vystoupení. „Autoritářství v roce 1989 nezemřelo. Porazit ho dnes může být těžší než tehdy,“ prohlásil americký ministr hned během své úvodní zastávky v Plzni, již v roce 1945 osvobodili američtí vojáci, a v obměnách to zopakoval druhý den v Praze.

Zatímco vzkaz americké…